24. května 2012 00:12:06 | reagovat
Hugo
a zase ten kapitalismus
"systém nepřetržitého testování, známkování a porovnávání dětí s jejich vrstevníky, čímž narušujeme lidský emocionální systém hanby a hrdosti, abychom děti motivovali dělat jejich práci. Děti se poté cítí zahanbené, pokud jsou horší než jejich vrstevníci, a hrdé, pokud jsou lepší." Potíž je v tom, že meritokracie je jedna ruka s kapitalismem. Honba za tím být nejlepší (aka bigger, stronger, faster) je bytosná součást kapitalismu. Ostatně jak ukazuje Weber ve své studii Protestantská etika a duch kapitalismu. Ve velké zkratce: protestanti odmítali katolickou zásadu, že boží spásu si lze zajistit např. modlením nebo kupováním různých odpustků, místo toho věřili, že to, kdo bude spasen, je již předem určeno, potíž je ta, že nikdo nemůžete vědět, kdo to bude. A tahle nejistota v tom, zda budu spasen, se promítla do ustavičné práce "na sobě", aby člověk svými úspěchy sám sebe utvrzoval v tom, že bude spasen právě on. Mimochodem právě díky tomu se začal volný čas chápat jako něco nemravného, co nás odvádí od práce, od povolání (k Bohu). Tuto logiku vidíme i dnes, kdy jsou děti stále vychovávány v tom, že existují volnočasové aktivity, nepotřebné blbiny a koníčky, které je neuživí, tak by se jim měli věnovat až po práci (po škole). A tohle uvažování je jeden z největších zabijáků talentů."Jsme silně sociálním druhem navrženým ke kooperaci. Děti chtějí přirozeně pomáhat svým kamarádům, a dokonce i ve škole najdou způsoby, jak toho dosáhnout. Ale náš soutěživý systém hodnocení a známkování studentů narušuje tuto touhu kooperace." tohle je v podstatě přesvědčení, který zastávaj vyznavači socialistickejch utopií á la Zeitgeist Movement. "Spolupráce, ne soutěživost" je oblíbený heslo.