Dědictví

Druhým faktorem byla záloha na dědictví po jeho matce (tehdy ještě nebyla mrtvá), které obdržel na počátku roku 1861.

Karlova matka splatila jeho staré dluhy a s pomocí svého velice úspěšného švagra Liona Philipse[72], který byl vykonavatelem její závěti, Marxovi poslala Ł160. Část z toho Karel ihned utratil za okružní výlet po Evropě.[73]

Nakonec v roce 1863 byl Engels schopen dát dohromady Ł125 a možná víc – záznamy jsou nejasné – na pomoc Marxovi.[74] Tehdy se také udál jediný případ, kdy Engels Marxe otevřeně kritizoval. V lednu zemřela Engelsova družka a tak napsal Marxovi dopis, v němž si vyléval svůj žal. Marx odpověděl dvěma stručnými větami soustrasti a pak se pustil do popisování svých vlastních finančních potíží. Engels se rozzuřil, řekl to Marxovi a Marx se omluvil – pravděpodobně to bylo jedinkrát v jeho dospělém životě, kdy se omluvil někomu mimo okruh nejbližší rodiny. Pak mu Engels poslal peníze a oba partneři se usmířili. Na konci roku 1863 zemřela Marxova matka. Jeho podíl z dědictví mínus záloha, byl o něco méně než Ł100.[75] Ty dostal na počátku roku 1864. Bylo to dost, jak to podal jeden životopisec, aby to “ulehčilo Marxovi alespoň z té nejhorší bídy.”[76] Poté zemřel Marxův obskurní německý následovník, Wilhelm Wolff, jeden z osmnácti původních zakladatelů Ligy spravedlivých v roce 1846, a zanechal Marxovi ohromnou sumu (podle standardů roku (1864) Ł824.[77] Marx později Wolffovi dedikoval Das Kapital.[78] V září se Engels stal plnohodnotným partnerem ve firmě svého otce a tak mohl být velkorysejší, než obvykle, když Marx požadoval dalších Ł40, o kterých tvrdil, že je mu Engels dluží (Engels byl vykonavatelem Wolffovi poslední vůle).[79]

Tudíž v průběhu jednoho roku byly Marxovy příjmy téměř Ł1000.

Když jsem se poprvé začal zabývat Marxovými financemi (ještě před vydáním Paynovi odhalující biografie), chtěl jsem zjistit, kolik to vlastně bylo v relaci s obvyklými příjmy. žádný Marxův životopisce před Paynem si nepoložil tuto zásadní otázku. Profesor Bowley odhadnul, že v roce 1860 byl příjem pomocného pracovníka v zemědělství, který patřil k dolním deseti procentům v Britské populaci, asi Ł30 ročně. Průměrný příjem dělníka byl okolo Ł45 ročně. Pro horních deset procent by bylo typické Ł70 ročně.[80] Příjem Marxovi rodiny v roce 1863 by jí řadil k horním pěti procentům Britské populace! To byla suma zaslaná Engelsem, aby „ulehčila Marxovi alespoň z té nejhorší bídy.“ Jeho příjem během následujícího roku 1864 byl ekvivalentem mezd vyplacených dvaceti „průměrným“ Britským proletářům.