ZÁVĚR

Vidíme, že systém vlastnických práv k „myšlenkových předmětům“ nezbytně vyžaduje porušení jiných individuálních vlastnických práv, např. práva jedince používat svůj hmotný majetek, jak uzná za vhodné.[78] Takový systém vyžaduje nové pravidlo přivlastnění, které rozvrací pravidlo prvního uživatele. Duševní vlastnictví, minimálně ve formě patentů a copyrightů, nemůže být ospravedlněno.

Není překvapivé, že advokáti specializující se na DV, umělci a vynálezci často berou legitimitu duševního vlastnictví za samozřejmou. Nicméně ti, kteří jsou více zainteresovaní na svobodě, pravdě a právu by neměli za samozřejmé považovat institucionalizované užití síly při využívání práv duševního vlastnictví. Místo toho bychom měli upevnit nadřazenost individuálních práv na naše těla a přivlastněné vzácné zdroje.

[78] Viz Palmer: “Intellectual Property: A Non-Posnerian Law and Economics Approach”, str. 281 a Palmer: “Are Patents and Copyrights Morally Justified?” str. 831, 862, 864–65.