Dějiny 13.1. - Fyziokraté – Sekta

Mises.cz: 12. června 2014, Murray N. Rothbard (přidal Dominik Stroukal), komentářů: 1

[Tento článek je kapitolou knihy Murrayho N. Rothbarda „Ekonomické myšlení před Adamem Smithem: Dějiny ekonomického myšlení pohledem Rakouské školy“. Všechny dosud vydané kapitoly naleznete v sekci Literatura.]

První škola ekonomického myšlení, která sama o sobě věděla, vznikla ve Francii krátce po vydání Cantillonovy Eseje. Sami sebe nazývali „ekonomové“, avšak později se jim začalo říkat „fyziokraté“, jelikož byla jejich hlavním politicko-ekonomickým principem fyzio-kracie (vláda přírody). Fyziokraté měli autentického vůdce – tvůrce fyziokratického paradigmatu – vůdčího propagandistu a několik vysoce umístěných žáků a editorů časopisů. Navzájem se propagovali, recenzovali si svá plodná díla v zářivých pojmech, často a periodicky se stýkali v salónech, aby si představili články a diskutovali nad svými esejemi, a obecně se chovali jako sebevědomé hnutí. Měli kádr skálopevných fyziokratů a v polostínu řadu vlivných kolemjdoucích a sympatizantů. Naneštěstí se z nich brzy stala nejen škola, ale kult vršící bohatou a nekritickou chválu na svého vůdce, jenž tak byl nejen tvůrce důležitého ekonomického paradigmatu, ale i jejich guru.

Zakladatelem, vůdcem a guru fyziokratů byl dr. François Quesnay (1694-1774), neúnavná, charismatická a intelektuálně zajímavá osoba, typický osvícenecký intelektuál osmnáctého století. Zamilován do fyzikálních věd, stejně jako mnoho osob ve stínu slavného Isaaca Newtona, vzdělal se syn movitého farmáře Quesnay dobře v lékařství, jež si zvolil za profesi. Získal si slávu jako chirurg a praktický lékař, napsal lékařská díla a stal se také expertem na zemědělství, kde psal o jeho technologii. V roce 1749 ve věku 55 let se Quesnay stal osobním lékařem milenky krále Ludvíka XV., Madame de Pompadour, a o několik let později i samotného krále.

V ekonomických tématech se začal šťourat v padesátých letech osmnáctého století, když mu bylo přes šedesát let. Založení fyziokratického hnutí lze datovat přesně na okamžik v červenci roku 1757, kdy guru potkal svého hlavního odborníka a propagandistu. V ten okamžik potkal dr. Quesnay neúnavného, přelétavého, zapáleného a lehce pomateného Victora Riqueti, markýze de Mirabeau. Mirabeau, rozmrzelý aristokrat s kopou volného času právě vydal prvních několik částí rozsáhlého díla, grandiózně nazvaného bestselleru L’Ami des hommes (Přítel člověka). Toto dílo okouzlilo mnoho Francouzů svou extravagancí, absencí systému a taktéž zvláštním užíváním archaického stylu sedmnáctého století. Když psal L’Ami des hommes, byl Mirabeau kvazi-žákem pozdního Cantillona, glosoval a vydával jeho Esej, avšak setkání s Quesnayem ho brzy změnilo v doktorova předního vytrubovače a propagandistu. Přemítání jednoho zdánlivě neškodného excentrického lékaře se najednou stalo školou myšlení, silou, se kterou se musí počítat.

Vysoké postavení obou zakládajících fyziokratů jim dobře sloužilo. Quesnay a jeho zásadní místo na dvoře a stejně tak Mirabeauova sláva a aristokratický původ daly hnutí sílu a vliv. Přesto byla politická ekonomie v době tehdejšího absolutismu a cenzury nebezpečná a Quesnay prozíravě vydal své dílo pod pseudonymy nebo skrze své žáky. Mirabeau byl dokonce za svou knihu Théorie de l'impôt (Teorie daní) v roce 1760 na pár týdnů uvězněn, konkrétně za sžíravý útok na utlačující daně a na finanční systém „daňových farem“, kdy král prodával právo danit soukromým firmám, „farmářům“. Byl však díky Madame de Pompadour propuštěn.

Fyziokraté prováděli svůj úkol skrze řadu časopisů a skrze opakované salóny, z nichž některé byly uskutečněny v domě dr. Quesnaye, přičemž nejprominentnějším byl pravidelný úterní večerní seminář v domě markýze de Mirabeau. Hlavními postavami mezi fyziokraty byli: Pierre François Mercier de la Rivière (1720-1793), jehož L'Ordre natural et essentiel des societés politiques (Přirozený a nezbytný řád politických společností) (1767) byl hlavním dílem politické filozofie školy; editor a novinář školy Abbé Nicolas Baudeau (1730-1792); právník a ekonom Guillaume François Le Trosne (1728-1780); a nejmladší člen skupiny, tajemník, editor a vládní úředník Pierre Samuel Du Pont de Nemours (1739-1817), jenž později emigroval do Spojených států, kde založil slavnou rodinu výrobců střelného prachu.

Nikde se kultovní pojetí skupiny neukázalo silněji než ve jménech, která dávali svému mistrovi. Jeho následníci tvrdili, že Quesnay vypadal jako Sokratés a zvykli si mluvit o něm jako o evropském Konfuciovi. Dr. Quesnay se samozřejmě navzdory tomu, že o něm Adam Smith a další mluví jako o velmi „skromném“, sám identifikoval s domnělou moudrostí a slávou čínského mudrce. Mirabeau šel dokonce tak daleko, že tvrdil, že třemi největšími objevy lidstva je písmo, peníze a Quesnayův slavný diagram Tableau économique.

Sekta fungovala po méně než dvě desetiletí, přičemž rychle začala upadat v polovině sedmdesátých let osmnáctého století. Za tento rychlý úpadek může několik faktorů. Jedním byla smrt Quesnaye v roce 1774 a fakt, že lékař ztratil v pozdějších letech o kult zájem a přesunul se k práci v matematice, kde tvrdil, že vyřešil letitý problém kvadratury kruhu. Navíc fyziokraty zbavil vlivu pád jejich přívržence a ministra financí A. R. J. Turgota o dva roky později a nakonec ztráta reputace Mirabeaua, proti kterému spustila jeho žena a děti ve stejném čase očerňovací kampaň. Nakonec vzestup Smithova Bohatství národů ve stejném roce brzy vedlo k nešťastnému zvyku ignorovat veškeré myšlení před ním, jako kdyby nová věda „politické ekonomie“ byla vytvořena jednou rukou ex nihilo Adamem Smithem.