Hype okolo hybridů

Mises.cz: 26. května 2012, The Freeman (přidal Jakub Skala), komentářů: 34

Není to tak dávno, co měli zájemci o hybridní auta jen dvě možnosti: Toyotu Prius a Hondu Civic. Jejich první modely byly představeny v letech 2000 resp. 2002 a obě auta původně dostala rating od Environmental Protection Agency (EPA) 52 resp. 51 mil na galon (pro představu 1 míle na galon odpovídá 0,43 km na litr; hybridy tedy měly udávaný dojezd okolo 21,5 km na litr benzínu, tj. spotřebu něco pod 5 l / 100 km – pozn. překl.) Nyní existuje celá řada hybridních modelů – od nízkých (Honda Civic) přes střední (Ford Fusion) po vyšší (Cadillac Escalade) – od většiny velkých automobilových výrobců, kteří shodně tvrdí, že jejich auta jsou výjimečně „zelená“ na svoji velikost.

Automobilové společnosti tvrdí, že hybridy pomohou zabránit globálnímu oteplování, ochrání New York City (a zbytek pobřeží) před zaplavením, zachrání polární medvědy a zabrání odtrhávání arktických ledovců. Předpokládají, že inzerované vylepšení dojezdu jejich hybridů (o více než 10 % v závislosti na modelu) oproti tradičnímu spalovacímu motoru půjde více či méně ruku v ruce se snížením emisí CO2.

To se ale nestane z několika dobrých důvodů. Ve skutečnosti nákupy hybridních automobilů mohou docela snadno (ačkoliv marginálně) přispět k „hnědnutí“ planety, zvlášť když jsou jejich produkce a nákupy dotovány skrz bailouty výrobců aut, „zelené“ stimulační balíčky a slevy na dani pro občany, kteří si koupili nové auto.

Zaprvé, většina kupujících nyní rozumí (nebo by měla rozumět), že odhady EPA ohledně dojezdu jsou přízrak, nadhodnocený odhad dojezdu, který můžeme očekávat od aut v reálném životě (ne v laboratoři nebo na testovacím okruhu). Podle nejlepšího dostupného výzkumu, který je trochu staršího data, EPA nadhodnocuje výkony hybridů více než výkony spalovacích motorů. Před rokem 2008, kdy byly prodávaná auta a kamiony předmětem zkoumaných testů EPA k určení jejich dojezdu, byly skutečné dojezdy hybridů nadhodnocovány EPA o minimálně 20 procent. EPA od té doby snížila svoje odhady o dobrých 20 procent, ale odhady zůstávají vyšší než realita, kterou většina řidičů zažije na svých každodenních cestách.

Začátkem roku 2012 vyhrála jedna právnička odškodné ve výši 10 tisíc dolarů od Hondy, jelikož nebyla schopna ze své Hondy Civic dostat více než 28 mil na galon (to odpovídá spotřebě 8,4 l / 100 km), poté co si nechala nainstalovat doporučený software, který měl zlepšit spotřebu jejího auta. Její skutečná dojezdová vzdálenost na galon je o třetinu nižší než udávaných 44 mil na galon na dálnici, které v současnosti Honda inzeruje. (Jeden z autorů toho článku má hybridní Hondu Civic a konzistentně má dojezd  40 mil na galon na těch nejrovnějších dálnicích a méně než 34 mil na galon při kombinaci jízdy po městě a na dálnici.)

Skryté náklady

Zadruhé, zvýšená produkce hybridů má energetické a ekologické důsledky, které vládní politiky určené k podpoření jejich prodeje zakrývají. Výroba hybridů stojí typicky o několik tisíc dolarů více než jejich protějšků se spalovacími motory. Výroba a likvidace jejich baterií stojí další energii, což dává za vznik dalším skleníkovým plynům. Tyto baterie naplněné toxickými kyselinami, které dokáží prožrat ocel, mohou také v budoucnosti způsobit závažné ekologické problémy v souvislosti s jejich energeticky náročnými procesy likvidace, jelikož musí být vyměněny po nějakých osmi až deseti letech.

Výroba většího množství hybridů, než kolik by bylo vyrobeno bez vládních politik, znamená spotřebu více energeticky náročné oceli a dalších materiálů, což vede k dalším emisím CO2 ještě před tím, než se hybridy vůbec dostanou do výstavních salónů. Daňové úlevy, právo na využívání HOV pruhů (pruhy určené pouze pro 2 a více cestujících v jednom autě, krásný socialistický výmysl – pozn. překl.) a další formy dotací skrývají mnoho těchto nákladů, ačkoliv pro zákazníky hybridy zatraktivňují (stejně tak pro výrobce, kteří mohou dosáhnout na vyšší zisky, které jim zaplatí daňový poplatník.)

Zatřetí, tím, že hybridy zvyšují dojezdovou vzdálenost na litr benzínu, snižují jízdní náklady na jeden kilometr. Nižší (mezní) náklady na jízdu mohou způsobit, že majitelé hybridů najedou více kilometrů, než kolik by najeli, kdyby neměli hybridní automobily. Vědci zjistili, že ačkoliv návyky majitelů hybridních automobilů při dojíždění za prací jsou podobné těm s automobily se spalovacím motorem, v případě jízdy pro zábavu najedou o 25 procent kilometrů více. Rozpočtová kancelář Kongresu odhadla, že 40 procent maximální palivové úspory může přijít vniveč díky dalším najetým kilometrům.

Dále, výzkumy obezity ukazují, že snížení nákladů na jízdu způsobí, že lidé budou méně chodit pěšky a častěji budou jíst mimo domov, díky čemuž spotřebují více kalorií (které jsou energetický nákladné) a ztloustnou, což způsobí vyšší spotřebu benzínu a leteckého paliva potřebnou jen k tomu, aby tato kila navíc převážela. Navíc větší tloušťka se může projevit formou závažnějších onemocnění, která skrze nákladnější léčbu mohou spotřebovat energeticky náročné zdroje.

Začtvrté, dokud byly dostupné pouze hybridní modely Civic a Prius, kupující neměli možnost vybrat si větší a komfortnější hybridy s menším dojezdem. Nyní s rostoucí armádou hybridů ve větších velikostech a s větším komfortem, ale nižším dojezdem, si mnoho těch, kteří by si jinak koupili Civic nebo Prius, koupí vůz vyšší třídy a budou si myslet, že jsou „ekologičtější“, zatímco zvýší svoji spotřebu paliva oproti té, kterou by měli v případě koupě menšího hybridu.

Dokonce i zákazníci, kteří by si koupili menší auto se spalovacím motorem mohou být nalákáni zaplatit vyšší ceny (zvlášť když jsou k dispozici vládní dotace) za luxusnější, méně efektivní hybridní modely, které mohou mít řadu doplňků zvyšujících komfort, jejichž produkce stála hodně energie. Tito zákazníci tak mohou ve skutečnosti zvýšit svoji spotřebu paliva a příspěvek ke skleníkovým plynům.

Samozřejmě je pravděpodobné, že tyto negativní efekty budou kompenzovány, jelikož zákazníci, kteří by si koupili velká auta se spalovacími motory, si koupí velké hybridy. Nicméně čistý ekologický důsledek těchto změn visí ve vzduchu v závislosti na velikosti těchto opačně působících rozhodnutí při koupi auta a energetické náročnosti „nových“ zdrojů, které musí být použity při produkci velkých hybridů.

Zapáté, jestliže je majitelům hybridů dovoleno jezdit v pruzích HOV bez dalších pasažérů, jak tomu bylo po několik let v Kalifornii, pak ve výsledku mnoho lidí, kteří dojížděli do práce s někým dalším, teď bude jezdit samo, což znamená, že budou zvyšovat dobu jízdy v pruzích HOV pro všechny. A tak zvýší spotřebu energie ostatním autům v těchto pruzích.

U příchodu plně elektrických aut je podobně nepravděpodobné, že by měla ekologickou výhodu, která je inzerována teology globálního oteplování. I ta mají všechny nevýhody zmiňované pro hybridy. Navíc budou brát elektřinu z el. sítě s nákladnými (energeticky i jinak) připojeními k síti, přičemž mnoho z elektráren do různé míry spotřebovává „špinavé“ uhlí. Majitelé elektrických aut mohou řídit s úžasnými „zelenými pocity“ a nechávat se plácat po zádech od svých ekologických kamarádů, protože z výfuků jejich aut nejdou žádné skleníkové plyny. A při tom budou vesele ignorovat skleníkové plyny vycházející ze vzdálených uhelných elektráren. Sejde z očí, sejde z mysli…

Více uhlí

Zhruba polovina veškeré elektřiny vyrobené ve Spojených Státech pochází z uhelných elektráren. Výzkum ukazuje, že elektrická auta, která nabíjejí svoje baterie elektřinou vyráběnou z uhlí, produkují 1,7 kg uhlíku na kilometr, polovinu emisí benzínových aut. Nicméně většina, pokud ne veškerá, úspora znečištění vyletí komínem kvůli větší energetické náročnosti výrobních nákladů, obměně baterií a více najetým kilometrům. Zdá se, že jen málo ekologů si uvědomuje, že desítky tisíc dolarů, o které je výroba sportovní Tesly dražší, se promítnou do velkého množství spotřebované energie. Nicméně jak poroste přítomnost elektrických automobilů vyvolaná zelenými dotacemi, bude nevyhnutelně třeba postavit nové uhelné elektrárny a spotřebovávat větší množství méně kvalitního uhlí (tzn. horší spalování a větší emise – pozn. překl.)

Smyslem tohoto komentáře není tvrdit, že snížení spotřeby energie je pro lidi kupující automobily nebo pro planetu špatný cíl. Bylo by to dobré, ale jen pokud by byl tento cíl skutečně dosažen. Bohužel, ne všechny údajně alternativní zdroje energie mají zamýšlené efekty, naopak některé mohou mít opačný efekt zakrytý vládními zelenými politikami. Vyšší výrobní náklady hybridů a jejich ceny, které jsou uměle narušované explicitními nebo implicitními dotacemi, jsou zárukou, že tyto (a další zelené produkty) budou mít právě opačný ekologický efekt.

Článek původně vyšel na thefreemanonline.org