Obhajoba neobhajitelného: Lakomec

Mises.cz: 13. září 2011, Walter Block (přidal Dominik Stroukal), komentářů: 1

[Tento článek je výňatek z knihy Obhajoba neobhajitelného - kapitola 15. Lakomec]

Lakomec se dodnes nevzpamatoval z útoku, který mu uštědřil ve své vánoční koledě Charles Dickens. Ačkoli byl lakomec přísně kritizován i před Dickensem, postava Ebenezera Vydřigroše se definitivně vžila do folklóru naší doby. Dokonce tento náhled prostoupil i do učebnic ekonomie pro začátečníky. Tam je lakomec ostře odsuzován a obviňován z nezaměstnanosti, hospodářských cyklů, depresí a recesí. V (raději neblaze) proslulém „paradoxu úspor“ se mladí studenti učí, že ačkoliv může být spoření výhodné pro jednotlivce nebo domácnost, pro ekonomiku je nesmyslné. Převládající keynesináská ideologie tvrdí, že čím více se spoří, tím méně zbývá na spotřebu, a čím méně se utrácí, tím méně je pracovních míst.

Je načase ukončit tyto mylné představy. Spoření představuje mnoho výhod v různých podobách. Už od prvního jeskynního muže, jenž uložil osivo pro budoucí výsadbu, dluží lidstvo vděčnost chamtivcům, lakomcům a střadatelům. Jsou to ti lidé, kteří se rozhodli nespotřebovat najednou celé své bohatství a spořit na horší časy, kterým vděčíme za kapitálovou výbavu, díky které si můžeme dopřát civilizované úrovně žití. Je samozřejmě pravdou, že se tito lidé stali bohatšími, a tím si mohli vysloužit nepřátelství ostatních.  Možná se spolu s tím stal zavrženíhodným i samotný proces spoření a střádání. Takové nepřátelství však není zasloužené. Mzdy, jež pobírají masy, jsou blízce závislé na míře úspor těch, kteří mohou akumulovat bohatství. Existuje mnoho důvodů, proč americký dělník vydělává více, než jeho kolega, řekněme, z Bolívie. Velkou roli hraje vzdělání, zdraví a motivace amerického dělníka. Hlavním důvodem mzdových rozdílů je však mnohem více naakumulovaného kapitálu americkými zaměstnavateli. A nejde o výjimečný případ. Spoření bylo napříč dějinami tím, co pozvedalo lidstvo nad úroveň divochů.

Možná bude namítnuto, že je velký rozdíl mezi spořením (které lze uznat za produktivní proces akumulace) a hromaděním (zadržováním peněz před spotřebou) a že úspory plynou do průmyslu a kapitálových statků, čímž vytváří statky, zatímco hromadění je absolutně neplodné. Tvrdí se, že lakomec hromaděním snižuje objem peněz, které by mohli získat obchodníci, kteří jsou tak donuceni propouštět a snižovat výrobu. Tím je sníženo množství objednávek z velkoobchodů a celý proces bude vlivem hromadění opakován napříč celou ekonomikou. Lidé bez práce nakonec sníží svou spotřebu, čímž celý proces ještě umocní. Hromadění je tak považováno za zcela neplodné a ničivé.

Celý tento proces je věrohodný, až na jeden klíčový okamžik, jenž nebere tato teorie inspirovaná keynesiánstvím v potaz – možnost změny cen. Předtím, než začne zaměstnavatel propouštět a snižovat objednávky kvůli neprodanému zboží, zkusí obvykle nejprve snížit ceny. Nabídne slevy nebo jinou akci ekvivalentní poklesu cen. Pokud není problém způsoben neprodejností jeho zboží, zastaví zaměstnavatel slevou celý začarovaný kruh. Jak?

Zadržováním peněz a nenabízením jich na kapitálovém trhu snižuje lakomec množství peněz v oběhu. Jelikož je jedním z nejdůležitějších faktorů ovlivňujících ceny v každé ekonomice vztah mezi množstvím peněz a množstvím zboží a služeb, lakomec svým jednáním snižuje ceny. Zvažme zjednodušený, ale ne zcela nepřesný příklad ekonomiky, kde jsou všechny dolary nabídnuty k nákupu veškerého zboží a služeb. Čím méně dolarů, tím má každý dolar větší kupní sílu. Jelikož lze definovat hromadění jako snižování množství peněz v oběhu a protože za jinak nezměněných okolností znamená méně peněz nižší ceny, můžeme snadno vidět, že hromadění snižuje ceny. Množství dostupného zboží a služeb zůstává stejné.

Na snižování cenové hladiny není nic špatného. Dokonce naopak, všichni ostatní ne-lakomci si mohou užívat nižších cen zboží a služeb.

Stejně tak nižší ceny nezpůsobují deprese. Ba ceny v některých z našich nejúspěšnějších odvětví se pohybují po strmě klesající křivce. Když byly poprvé vyrobeny automobily, televize nebo počítače, jejich cena byla daleko mimo dosah průměrného spotřebitele. Avšak technická efektivita zapříčinila snižování cen až na dosah mas. Netřeba dodávat, že takové snižování cen nezpůsobilo žádnou depresi ani recesi.  Ve skutečnosti ze snížené poptávky trpí pouze ti podnikatelé, kteří následují keynesiánskou analýzu a nesnižují ceny. Ale místo toho, aby tito podnikatelé způsobili krizi, jak tvrdí keynesiánci, pouze způsobí vlastní bankrot. Pro ostatní je byznys stále stejný, pouze při jiné cenové hladině. Deprese tedy musí vznikat z jiných důvodů. [1]

Nelze nalézt také žádnou námitku, která by byla vystavena na argumentu, že hromadění je distorzní a nutí ekonomiku se stále přizpůsobovat. I kdyby tomu tak bylo, nejde o argument proti hromadění, jelikož svobodný trh je sám o sobě institucí reakcí na stále se měnící chutě spotřebitelů. Pokud by někdo chtěl tento argument použít, musel by kritizovat i změny v módě, jelikož i ty způsobují, že se trh musí neustále „dolaďovat“. Hromadění ani nemůže způsobovat zásadní změny, jelikož u každého lakomce hromadícího peníze v matraci „slídí“ jeho dědici. Tak to bylo vždy a není důvod se domnívat, že se to jakkoliv zásadně změní.

Tvrzení, že lakomcovo hromadění je neplodné, jelikož nevyvolává zájem, jaký by vyvolávalo, pokud by bylo uloženo v bance, je také nesmyslné. Můžeme označit peníze v peněženkách za sterilní kvůli tomu, že nevyvolávají takový zájem, jaký by hypoteticky mohly? Pokud se lidé dobrovolně rozhodnou neuložit peníze na účet a vzdát se tak úroků, můžou se tyto peníze zdát špatně uložené z našeho pohledu, ale bez pochyby jsou dobře uložené z jejich pohledu. Lakomec může chtít držet peníze nikoliv pro budoucí spotřebu, ani pro překlenutí období mezi výdaji a příjmy, ale třeba jen pro pocit z držení hotovosti. Jak může ekonom, vychovaný v tradici maximalizace užitku, tvrdit, že potěšení je neproduktivní? Milovníci umění, kteří sbírají vzácné obrazy a sochy nejsou považováni za neproduktivní. Lidé, jež mají psy a kočky pouze pro radost a nikoliv pro investiční činnost, také nejsou neproduktivní. Zájmy se liší člověk od člověka a co je neproduktivní pro jednoho, může být navýsost produktivní pro jiného.

Lakomcovo hromadění velkých peněžních obnosů můžeme považovat pouze za hrdinství. Užíváme si nižších cen, které způsobuje. Peníze, které vlastníme a chystáme se utratit, získávají na hodnotě, což nám umožňuje si pořídit více za stejný obnos. V žádném případě není lakomec pro společnost škodlivý, lakomec je dobrodincem, jenž nám zvyšuje kupní sílu, kdykoliv se rozhodne neutrácet.

[1] Viz Murray  N.  Rothbard,  America’s  Great  Depression (New  Rochelle, N.Y.: Van Nostrand, 1963).