Papírové peníze = despotismus

Mises.cz: 16. ledna 2013, Wendy McElroy (přidal Pavel Procházka), komentářů: 76

 „Fiat“ peníze jsou peníze bez vnitřní hodnoty, která nepřevyšuje to, co za ně vláda, která je vydala, může vymáhat. Když se fiat peníze těší peněžnímu monopolu, nevyhnutelně převrací naruby funkci peněz na volném trhu. Místo funkce uchovatele hodnoty se měna stává symbolem loupeže prostřednictvím měnových politik, jakým je např. kvantitativní uvolňování. Místo zjednodušování obchodu jakožto prostředek směny působí peníze jako silný nástroj kontroly společnosti. Druhá újma je daleko méně často probíraná než inflace, ale je stejně tak devastující. Osobní svobody, které označujeme jako „občanská práva“, závisí na krytých penězích.

Ve své klasické knize The Theory of Money and Credit (1912) rakouský ekonom Ludwig von Mises argumentuje, že „je nemožné pochopit význam krytých peněz, pokud si člověk neuvědomí, že byly navrženy jako nástroj ochrany občanských svobod proti despotickým vpádům ze strany vlády. Ideologicky patří kryté peníze do stejné skupiny s politickými ústavami a listinnými právy.“

Přesto je nejlepší řešení proti škodám způsobenými nekrytými penězi často přehlíženo i ze strany zatvrzelých stoupenců volného trhu; tím je povolení soukromé emise peněz, které by volně soutěžily s nekrytou vládní měnou. To by představovalo odstranění všech zákazů (kromě zamezování podvodům), opuštění peněžních kontrol, jakými jsou zákony o zákonném platidle, a všech oznamovacích povinností. Na druhou stranu to může dobře eliminovat Federální rezervní systém, ačkoli lidé by disponovali volností přijmout libovolnou měnu dle přání.

Ve své neocenitelné knize What Has Government Done to Our Money? (1990) se rakouský ekonom Murray Rothbard zabývá podivnou neochotou zvážit myšlenku soukromých měn: „Mnoho lidí, mnoho ekonomů obvykle orientovaných na svobodný trh se zastaví u peněz. Trvají na tom, že peníze jsou jiné; musí být dodány vládou a regulovány vládou.“ (Pozn.: Technicky je měna generována prostřednictvím bankovního kartelu s podporou vlády.)

Historie s touto teorií nesouhlasí. Předtím, než Mincovna Spojených států (United States Mint) vydala svou první minci v roce 1793, bylo 13 kolonií zaplaveno sortimentem měn, které zahrnovaly jak měny soukromé, tak i ty vydávané státem. Současná fiskální realita se rovněž na toto téma dívá nepřívětivě. Stoupenec privatizace peněz Martin Durkin nazývá ideu vládního ručení za kvalitu peněz „nejnechutnějším vtipem v historii ekonomie. Vlády vždy okrádaly své poddané znehodnocováním měny, ale toto zneužívání v posledních letech přesahuje všechny meze slušnosti a zdravého rozumu.“

Ale koncentrace na ekonomiku a efektivnost může zastírat skutečnost, že měnový monopol je úzce spojen s porušováním tradičních občanských svobod.

Hlavním důvodem, proč Mises viděl v krytých penězích nutnou ochranu občanských svobod, je ten, že drží na uzdě růst státu. Když stát tiskne peníze bez omezení konkurenčními měnami – a to i v případě, kdy je potlačenou „soutěží“ zlatý standard – je výsledkem nekontrolovaná byrokracie. Války bývají financovány právě tímto způsobem; opravdu je těžké představit si šířící se hrůzy druhé světové války bez státních monopolů na měnu. Do běla rozžhavená tiskárna může financovat rostoucí počet věznic a policistů potřebných k zavedení policejního státu.

Přísun peněz může zajistit i průchod nepopulárních politik, jako je Obamacare nebo válka proti drogám. To je důvodem, proč vláda drží tento monopol tak pevně. V Theory of Money and Credit Mises uvádí, že „zlatý standard se nezhroutil. Vlády ho zrušily s cílem připravit si cestu pro inflaci. Celý ponurý aparát útisku a nátlaku, policistů, celní stráže, trestních soudů, věznic, v některých zemích dokonce i popravčích, musel být uveden do akce s cílem zničit zlatý standard.“

(Pozn.: Mises se zabývá „krytými penězi“, které jsou odlišné od soukromých peněz, ale oba typy měn by splnily funkci tvrdé brzdy vůči schopnosti státu nabobtnávat.)

Dalším způsobem, jak monopol na peníze ohrožuje občanské svobody, je možnost vlády sledovat prakticky veškeré transakce prostřednictvím finančních institucí, se kterými si udržuje intimní partnerství. Kompletní dohled je předpokladem totální kontroly obyvatel, což je přesně to, co chce vláda co nejrychleji zavést. Například před zavedením Zprávy o podezřelých činnostech (Suspicious Activity Report, SAR) v roce 1996 – což je formulář, který finanční instituce musejí předkládat americkému ministerstvu financí – byly banky povinny hlásit veškeré transakce nad 10 000 USD. Nyní je každá aktivita, která je považovaná za „podezřelou“, náchylná ke kontrole.

Monopol na peníze umožňuje surový útok na soukromí a stal se hlavním stavebním kamenem amerického státního dozoru. Jak prohlásil libertarián Mark Hubbard: „Civilizace je pohyb směrem k soukromí, policejní stát je cestou opačnou a daňová legislativa se stala legislativou našich nových Big Brother států.“

Většina sledování existuje pouze za účelem dalšího přísunu peněz pro vládu, ale je to také způsob, jak vystopovat a trestat „nepřijatelné“ chování, jakým je obchodování s drogami nebo politicky „nevhodné“ chování. Je skutečně trestuhodně naivní domnívat se, že vláda nebude využívat tato masivní a cenná data cíleně proti svým kritikům. A tak mohou být lidé odrazováni od toho, aby hovořili otevřeně. Kontrola informací však znamená kontrolu řízení měny. V opačném případě by mohl kdokoli razit zlaté mince uprostřed noci a nepozorovaně je vypouštět do oběhu.

Stejně tak monopol na měnu umožňuje vládě vynucovat sociální politiky, které trestají a ovládají skupiny lidí. Např. pokud banky fungují jako prodloužená ruka vlády, budou odmítat otevřít účty lidem bez státem vydané identifikace a bez čísla sociálního pojištění. A tak jsou „nezdokumentovaní“ účinně vyloučeni z peněžních transakcí, které jsou součástí každodenního života. Naopak undergroundové finanční instituce často požadují při vkládání finančních prostředků jen o něco víc než uživatelské jméno a heslo. Není pak divu, že někteří politici tlačí na společnosti typu Bitcoin, aby umožnily vládě zevrubnou kontrolu svých záznamů.

Monopol na měnu je zásadní jak pro vzestup policejního státu, tak pro útok na jednotlivé občanské svobody. Při argumentování pro volný trh s penězi je důležité vydobýt si morální převahu opětovným potvrzením toho, co by mělo být dávno zjevné: občanské svobody vyžadují kryté peníze. A nic nezajistí kvalitu zboží tak jistě, jako to dokáže konkurence.

Převzato z Mises Canada.