Poznejme nepřítele: Anatomie Fedu 8

Mises.cz: 09. ledna 2013, Jan Mašek, komentářů: 39

Toto je součást série článků o americkém Federal Reserve System. Jako zdroj inspirace a mnoha užitečných informací mi sloužil kurz Anatomy of the Fed na Mises Academy od Roberta Murphyho, kterému tímto neobyčejně děkuji. Všechny případné chyby jsou ale samozřejmě moje vlastní. Všechny články také naleznete v sekci Literatura.

Nekonvenční zbraně hromadného tisku - QE3 a QE4

QE3

Třetí kolo kvantitativního uvolňování (označovaného jako QE3) oznámil Fed 13. září 2012, což je den, který bude podle Petera Schiffa zapsán černým písmem do historie Fedu. Schiff tento program překřtil na Operaci Pytel. (Protože když držíte dolary, jste v pytli. V angličtině Operation Screw – if you hold dollars, you’re screwed.) O programu rozhodl FOMC – Federal Open Market Committee. Jak jsme si řekli, FOMC tvoří dvanáct lidí, z nichž 7 jich jmenuje prezident přímo a zbylých 5 musí těch sedm statečných schválit. Hlasování proběhlo soudružsky – jediný proti byl Jeffrey M. Lacker, prezident Federální banky v Richmondu.

V rámci QE3 bude Fed každý měsíc kupovat mortgage-backed securities za 40 miliard dolarů. Ano, MBS jsou ta slavná toxická aktiva. Kde na to vezme peníze? No jako vždy, obrazně řečeno roztočí rotačky tiskárny na peníze. Technicky samozřejmě netiskne, místo toho koupí od svých primárních obchodníků (od oněch 21 vyvolených soukromých bank jako Goldman Sachs atd.) toxická aktiva a připíše jim odpovídající částku na jejich rezervní účty u Fedu, které buď banky dál nejen půjčí, ale i rozmnoží (kvůli částečným rezervám), nebo je budou držet jako dobrovolné rezervy a dále se nedostanou do ekonomiky.

Připomeňme si, že rezervy bank nejsou součástí měnové zásoby M1 a výše a nejsou součástí ani rakouské, „skutečné“ měnové zásoby. To ale neznamená, že nemají žádný účel. Jak vysvětluje Robert Murphy, jsou to zdroje, které banky kdykoliv můžou proměnit ve skutečné peníze, drží je z nějakého důvodu (z opatrnosti), a kdyby o ně přišly, tak to ovlivní jejich chování. Například budou požadovat vyšší úrok za poskytnutí úvěrů. Takže problém dobrovolných rezerv nelze vyřešit tím, že z dobrovolných rezerv udělá Fed legislativním mávnutím proutku povinné rezervy. Je to stejné, jako když máte našetříno na svém osobním účtě pár set tisíc korun pro strýčka Příhodu a někdo vám ty peníze sice nesebere, ale zakáže vám je utrácet. V takovém případě vám jsou k ničemu a začnete se chovat, jako byste neměli našetřenou ani korunu (pravděpodobně tedy budete méně utrácet a snažit se znovu si našetřit, samozřejmě za řádného a hlasitého nadávání).

Srovnejme QE3 s QE1 a QE2. V rámci QE1 Fed utratil 1 300 miliard, v rámci QE2 600 a v rámci QE3 dalších 480 miliard (40 krát 12), ale pozor, ročně. Zatímco v minulosti se Fed zavázal k určité celkové částce, u QE3 není omezen konec programu, takže teoreticky může tisknout donekonečna. Fed trvání programu omezil jen velmi vágně formulací „dokud se trh práce výrazně nevzpamatuje“. Což podle rakušanů je podobné tvrzení „budeme na oheň lít benzín, dokud neuhasne“.

A proč se Fed k tomuto kroku odhodlal? No protože trh práce byl stále mizerný. A jak si Bernanke představuje, že trhu práce pomůže? Tím, že napumpuje peníze do trhu nemovitostí. Proto chce nakupovat MBS, což jsou komplikované (strukturované) hypoteční dluhopisy. Protože tím podpoří ceny nemovitostí a v Bernankeho mysli to je dobře, protože to podpoří sebedůvěru majitelů domů a tím pádem jejich utrácení. Neboli: lékem na krizi způsobenou bublinou v nemovitostech je... prosím bubny... vytvořit další bublinu v nemovitostech. Albert Einstein údajně definoval šílenství tak, že děláte tu samou věc a očekávate jiný výsledek.

QE4

Již program QE3 Schiff označil za okamžik, kdy Fed vsadil všechny svoje pokerové žetony. Kreativitu Bernankeho ale nelze podceňovat. Vrtulník Ben totiž svoji sázku ještě zvýšil 12. prosince 2012, kdy oznámil čtvrté kolo kvantitativního uvolňování.

V rámci Operace Twist Fed prodával krátkodobé cenné papíry a nakupoval za to dlouhodobé. Cílem bylo snížit dlouhodobé úrokové sazby a v tomto případě, jako v jednom z mála, nešlo o tisk peněz. Fed zde nezvyšoval svou celkovou rozvahu, neboli svůj celkový majetek. A tudíž ani nemusel tisknout peníze – peníze na nákup dlouhodobých cenných papírů (zejména státních dluhopisů) bral prodejem krátkodobých. Ty mu ale za chvíli došly a Fed potřeboval nakupovat dál. Už ale neměl co prodávat, tak se vrátil ke starému osvědčenámu tisku peněz. QE4 se mechanikou nijak neliší od předchozích QE, stále Fed „nakupuje“ cenné papíry za peníze, které prostě natluče do klávesnice. V tomto programu Fed kupuje dlouhodobé státní dluhopisy za 45 miliard dolarů měsíčně.

QE3 přitom pokračuje dál, takže Fed každý měsíc zvýší svoje aktiva o 85 miliard, neboli o více než bilion dolarů ročně. Přitom před vypuknutím krize měl Fed aktiva za zhruba 800 miliard. Za rok tedy Fed vytiskne více než za celou svou historii od roku 1913 do roku 2008.

Jak to Fed omezil? Fed si dal dvě podmínky pro ukončení programu QE4. Fed má takzvaný dvojitý mandát, má udržovat zaměstnanost a cenovou stabilitu. Cenovou stabilitou se ovšem nerozumí stabilní ceny, ale „rozumně rostoucí“ ceny, podle Fedu 2,5 % ročně. Problém je samozřejmě s tím, jak Fed ceny měří. Zjednodušeně řečeno Fed do inflace nepočítá roustoucí ceny, ty prostě stojí mimo a Bernanke je nebude brát v úvahu. A zde nemluvíme jen o cenách nemovitostí – ty dokonce chce Bernanke schválně zvýšit. Bernanke ale bude ignorovat i ceny „komodit obchodujících se na globálních trzích“. Jaká náhoda, že právě do této kategorie patří potraviny a ropa, respektive benzín. Neboli položky, jejichž ceny vytrvale rostou.

Bernanke navíc nepřestane tisknout, i kdyby jím definovaná inflace přerostla určenou hranici, pokud dojde k závěru, že je to jen dočasný výkyv. Pokud je dnes inflace 3 %, ale Bernanke očekává, že je to jen výkyv, a v budoucnu zase spadne, tak nepřestane tisknout. Když bude další a další a další měsíc inflace nad 2,5 %, ale Bernanke se prostě bude domnívat, že je to jen dočasně, tak nepřestane. Jinými slovy nepřestane nikdy.

Druhá podmínka je snížení nezaměstanosti pod 6,5 %. Problém je, jako vždy, jak to měříte. Bernanke nepřestane tisknout ani po dosažení 6,5 %, pokud se toho čísla dosáhne jen tak, že lidi prostě svůj beznadějný boj o práci vzdají a odhlásí se z úřadů práce. Tito lidé by samozřejmě rádi pracovali dál, ale už na to nemají sílu, takže žijí buď z úspor, nebo z podpory rodiny, církve, charit, nebo pracují načerno. To je dobrý důvod, aby je Obama vyndal ze svých statistik a chlubil se vyšší zaměstnaností, ale není to důvod, aby Bernanke přestal tisknout peníze. Nezaměstnanost třeba bude pod 6,5 %, ale Bernanke moc dobře ví, že je to nesmyslné číslo. Jak by řekl Ivánek Horník: je to cinklý.

Bernanke navíc řekl, že i kdyby nezaměstnanost klesla pod 6,5 % naprosto legitimně, tak by stejně nepřestal, jen by začal pomalu snižovat tempo tisku peněz. Jinými slovy to zkraťme: Bernanke prostě bude tisknout peníze, ať se děje cokoliv.

My se nenecháme ošálit Bernankeho rétorikou z dalšího důvodu: i když si Bernanke nadefinoval nezaměstnanost a inflaci tak, aby nemusel prakticky nikdy přestat tisknout peníze, tak i kdyby se náhodou situace vyvinula tak, že by musel uznat, že podmínky pro tisk peněz pominuly, tak mu nic nebrání podmínky změnit. Jen za poslední tři měsíce vymyslel dva další programy a dal si další podmínky, po jejichž splnění „tentokrát už doopravdy“ přestane tisknout. Kdo může být tak naivní, aby si myslel, že si nestanoví další podmínky a nebude dál tisknout?

Podobně je to se zvyšováním takzvaného dluhového stropu: minule strop zvýšili pod podmínkou snižování deficitu. K žádnému snížení samozřejmě nedošlo, ale strop přesto opět zvýšili. Ratingová agentura Moody’s, kde nejvyšší (ale minoritní) podíl vlastní sociálně uvědomělý Warren Buffett, dala státnímu dluhu USA nejvyšší rating proto, že politici mluvili o řešení. Žádné řešení nepřišlo, dluh se dále zvyšuje stejným tempem, a Moody’s se ke snížení ratingu přesto nemá. Slibovat holt nic nestojí. My ale nejsme včerejší, a tak cokoliv, co politici slíbí, ignorujeme a považujeme za nevyřčené. Závazky budoucího šetření považujeme za ekvivalentní novoročním předsevzetím přestat kouřit a zhubnout, naprosto je ignorujeme a všímáme si jen šetření teď a tady. Které ovšem nikdy nepřijde. Aspoň ne z vůle politiků.