Řekni mi, o jakou svobodu jsi přišel?

Mises.cz: 13. července 2012, Leonard Read (přidal Dominik Stroukal), komentářů: 99

Lidé, kteří oplakávají ztracenou svobodu, slyšeli toto klišé opakovaně, a to nejen od zastánců všemocného státu, ale i od mnoha takzvaných konzervativců, kteří si myslí, že se nám ve statu quo daří dobře.

Kdokoliv citlivý na politickou situaci v této či jiné zemi si je ztráty svobody vědom. Je samozřejmě axiomatické, že svoboda se tratí v přesném poměru k zavádění vládních omezení produktivních a kreativních činností. Čím více politické kontroly, tím méně svobody. Avšak k obhajobě tohoto přesvědčení je nutné odpovědět na otázku: „Řekni mi, o jakou svobodu jsi přišel?“ Pokud nedokážeme odpovědět inteligentně, pouze podpoříme víru v osudný omyl, že o žádnou svobodu nepřicházíme.

Proč je tato otázka tak obtížně zodpověditelná? Mimo jiné proto, že je nemožné detailně popsat erozi. „Které dovednosti jsi ztratil?“ „No,“ odvětí, „vidím, slyším, cítím, pamatuji si, přemýšlím, chodím, běhám, hraji golf – neztratil jsem tedy žádné dovednosti. Dovedu dělat to samé, co jsem dokázal v mládí.“ Avšak bližší pohled odhalí erozi většiny dovedností. Musí nosit brýle, falešné zuby nejsou tak dobré jako ty, které kdysi míval, chůze není svižná, když běží, dochází mu dech, golfové údery jsou fyzicky náročnější a méně dobré a konec konců, paměť už také není, co bývala. Jak ale popsat tyto eroze?

Určitým, i když ne přesným měřítkem eroze svobody je rostoucí výše příjmů, které lidem bere vláda. Dnes je na historických 35 % a neustále roste! [1]

I když se tváří nevinně, je otázka „O jakou svobodu jsi přišel?“ záludná. Odpovědět na ni pouze vyvolá závod v chytrosti, nijak nepomůže v boji za svobodu. Logická a rozumná odpověď je ve formě odpovědi otázkou: „Máš připravený soupis všech omezení produktivních a kreativních činností zavedených federální vládou, padesáti státy a více než 200 000 dalšími vládními organizacemi za posledních třicet let? Pokud je sepíšeš, odpovíš si na otázku.“ A tento soupis je pochopitelně obrovský.

Přestože je ztráta svobody postupnou a nedefinovatelnou erozí, jsou oblasti, kde byla dokončena a může být konkrétně popsána. Tyto oblasti však nejsou zajímavé a přesvědčivé, s výjimkou několika osob, kterých se konkrétně dotýkají. Představte si například odpověď: „Ztratil jsem svobodu pěstovat tabák na svém vlastním pozemku.“ Ale koho to zajímá, mimo té malé části populace, která chce pěstovat tabák? Nebo: „Ztratil jsem svobodu pracovat pro kohokoliv za méně než 1,25 dolaru na hodinu.“ Opět, koho to zajímá, mimo těch několika nešťastných, jejichž služby nejsou tak vysoko hodnoceny? Nebo: „Ztratil jsem svobodu vzít pasažéra z letiště v Cincinnati vlastním taxíkem.“ Koho to zajímá, mimo taxikářů v Cincinnati? Nebo: „Ztratil jsem svobodu soutěžit skrze cenu na vlastní železnici.“ Koho to zajímá, mimo několika málo vlastníků železnic? Nebo: „Ztratil jsem svobodu pěstovat libovolné krmivo pro své slepice.“ Většina voličů nemá slepice, tudíž se nad tímto vážným problémem několika lidí ani nepozastaví.

Podívejte se po dalších kouscích ztracené svobody kolem sebe, i když si pamatujte, že nikdo nemůže během svého života najít všechny kousky. Nejdůležitější pro každého z nás není svoboda, kterou ztratil on sám, ale svoboda, kterou ztratil někdo jiný, někdo, kdo by pro nás mohl učinit něco užitečného. Svobodu pro tohoto neznámého můžeme zajistit jen tak, že ji zajistíme všem. [2]

[1] Zde se nabízí srovnání se současným stavem, kdy v USA vzrostlo toto číslo přibližně o deset procentních bodů. (Pozn. překl.)

[2] Pro úplné vysvětlení této důležité myšlenky čtěte bod 5 (stránky 30-32) v F. A. Hayek: The Constitution of Liberty (Chicago: The University of Chicago Press. 1960).

Tento článek vyšel jako Clichés of Socialism Number 28, publikován byl díky Foundation for Economic Education. Jde o článek ze série boření socialistických mýtů.