Světlo na konci tunelu

Mises.cz: 22. srpna 2011, Jakub Skala, komentářů: 52

Značná část svobodně smýšlejících lidí se domnívá, že vhodná cesta od současné podoby Státu ke svobodnějšímu společenskému uspořádání vede po malých krůčcích. I já jsem patřil mezi zastánce této teorie. Pomalu ukážeme lidem, že v nějaké malé části určitého ne příliš významného odvětví funguje trh lépe než Státní intervence a pak přejdeme na další malou část a tak dále, až za tisíc let budeme žít ve společnosti, která nebude řízena centrálními plánovači, ale bude se řídit sama dobrovolnou spoluprací (téměř) bez jakýchkoliv Státních zásahů. Všichni, kdo si toto myslí, se bohužel mýlí.

Hlavní příčina oblíbenosti tohoto přechodu ke svobodné společnosti podle mého názoru spočívá v nedostatečném uvědomění si gigantického rozsahu škod, které Stát denodenně páchá. Zdraví, vzdělání, spravedlnost, zabezpečení se na stáří či volný pohyb – tohle všechno patří mezi ty nejdůležitější aspekty lidského života. A jsou to právě tyto aspekty, které si vzal Stát – oficiálně pro naši ochranu a blaho (sic!) – zcela pod svá křídla. Jenže jsou to právě tyto aspekty, ve kterých dosahují Státní škody kolosálních rozměrů. 

Když slavíme, že se podařilo prosadit zrušení nařízení Evropské unie o správném zahnutí banánů, slavíme Pyrrhovo vítězství. Než se banán dostane z Indie na stůl u nás doma, tak se ho dotknou další stovky regulací. A než stihneme jednu zrušit, objeví se pět nových. A ačkoliv je to nařízení naprosto nesmyslné a v žádném případě by nemělo existovat, jeho platnost má na naše životy ve srovnání s jinými jen zanedbatelný dopad – jde spíše o ukázku nebetyčné hlouposti EU.

Na druhé straně stojí odvětví, jejichž kontrola má na naše životy obrovský dopad. A ne náhodou jsou to přesně ta odvětví, která již jsou plně v rukou Státu. Stát rozhoduje o tom, co se budeme učit. Stát rozhoduje o tom, jak se budeme léčit. Stát rozhoduje o tom, co je správné a co správné není, kolik si budeme spořit na důchod nebo jak se budeme dostávat do práce. Kdybych se pokoušel rozebrat všechna Státem páchaná zla, pak bychom zde asi seděli až do skonání světa a toho chci laskavého čtenáře ušetřit, podívejme se tedy na několik vybraných odvětví.

Zdravotnictví

Naše tělo je to jediné, co nám příroda nadělila. Jenže nic netrvá věčně, ačkoliv my bychom si to tak přáli. 

Každý soudný člověk ví, že Stát je špatný hospodář. Někteří si ale myslí, že kdybychom vybrali ty správné lidi, tak by to s ním tak zlé být nemuselo. A já se ptám, kde ti lidé jsou? Na světě je kolem dvou set států a ani v jednom z nich nefunguje státní zdravotnictví. I největší zabedněnec musí tušit, že to není náhoda, ale vrozená vlastnost státního spravování majetku.

Jak je možné, že jsme tak hloupí, že necháme jednorukého Státního kejklíře žonglovat s tím nejcennějším, co máme? Myslíte si, že na volném trhu, kde poptávají léky po rakovině nebo HIV desítky či stovky milionů lidí, by se nenašel nikdo, kdo by byl schopen jejich poptávku uspokojit? Totéž platí pro stovky dalších nemocí, na které záhadně neexistují léky.

Například o škodlivosti FDA (Food and Drug Administration – organizace, která schvaluje vstup nových léků na „trh“ v USA; u trhu důraz na uvozovky) si můžete přečíst zde. Výzkum Daniela Kleina a Alexandera Tabarroka ukazuje, že FDA nepřímo zabije řádově více lidí, než se jí podaří zachránit. To by mělo přesvědčit i centrální plánovače, pro které jsou naše životy pouhou statistikou, a méně mrtvých je snad lepší než více mrtvých.

Proč tomu tak není a FDA nezruší? Protože tito zabití nejsou vidět. Když někdo umře, protože si kvůli Státním zásahům nemůže koupit [1] vhodnou péči, jednoduše se to smázne tím, že „věda ještě dostatečně nepokročila.“ V Česku se dokonce otevřeně prohlásí, že nejsou peníze. [2] Nejsou peníze, neléčí se. Připlatit si nemůžete.

Tohle byl jen jeden příklad omezování nabídky lékařské péče, dále bychom sem mohli zařadit další povinné státní procedury a licence (požadované při najímání personálu, koupi vybavení, …), státní pojišťovny, zničení jiných forem lékařství, uměle vytvořené duševní vlastnictví atd.

Obrovský prostor pro zlepšení životů nemocných či zraněných by mohl poskytnout například volný trh s lidskými orgány, tkáněmi atd. Zatímco dnes existuje pro dárce orgánů jen velmi mizivá motivace, na volném trhu by mohl člověk orgány prodat jednak již během života, či posmrtně s vědomím, že utržené peníze pomohou jeho příbuzným. Místo toho tu máme „eticky“ zakázaný trh a řadu lidí, kteří díky tomu umírají.

Stát na území ČR ročně zabije tisíce lidí. Tentokrát to není oprátka za úsvitu nebo hranice, jako tomu bylo v pohnutějších dobách, ale bránění rozvoji kvalitní lékařské péče za nižší ceny. Žádné třicetikorunové poplatky za prohlídku situaci nevyřeší, protože peníze navíc Stát promrhá stejně úspěšně jako všechny ty biliony předtím. Pokud nechceme dál zbytečně umírat na neduhy, které jsme mohli umět již dávno léčit, pak musíme zrušit celý sektor státního zdravotnictví a tak jako v mnoha jiných odvětvích přenechat vývoj dobrovolné tržní spolupráci. Čím dříve se tak stane, tím méně lidí bude muset zemřít s diagnózou „oběť Státu“.

Zabezpečení na stáří

Předně je třeba říct, že do velikosti měsíčních úspor nemá Stát co mluvit. Pokud chce první člověk čtyřicet let tvrdě pracovat, pilně spořit a následně si užívat podzim života plnými doušky, pak směle do toho. A pokud si chce druhý člověk užívat v mládí a více pracovat až později, kdy bude mít více zkušeností a tedy pravděpodobně i větší plat, proč mu v tom bránit? Ten druhý má ale tu smůlu, že Stát „moudře“ rozhodl, že tohle nesmí. Na důchod si bude spořit od prvního dne v práci a basta.

Jako obvykle, nejvíce to odnesou ti nejchudší z nás. Proč? Právě proto, že nedostanou všechny peníze, které si u zaměstnavatele vydělali, hned, ale až později. Místo toho, aby si za peníze „navíc“ rozšířili vzdělání v oboru, praxi nebo zaplatili nějaký jazykový kurz, povinně šetří. A tak zůstávají i nadále bez komparativní výhody a tedy bez možnosti vymanit se z chudoby. A tak opět Stát nejvíce poškozuje ty, které se rozhodl chránit.

Častým protiargumentem proti vrácení zodpovědnosti do rukou jedince bývá, že lidé jsou hloupí, nezodpovědní a tak vůbec. „Já bych spořil, samozřejmě, ale co ostatní, ti by se na to vykašlali a pak by neměli co jíst.“ Ještě jsem nepotkal člověka, který by mi řekl, že on by si nespořil na stáří, neplatil zdravotní pojištění, nezaplatil dětem školu. Vždycky jen ti ostatní. Nikdy ne oni sami. Ale i kdyby takoví ostatní existovali, co to na situaci mění? To, že je někdo nezodpovědný, ještě není důvod ukrást peníze někomu jinému, aby se ten nezodpovědný začal mít zase dobře. 

Při rušení státního penzijního systému je tedy třeba mít na paměti dvě věci: 1. Dnešní důchodci a pracující byli dlouhá léta okrádáni s tím, že za to jednou dostanou nějaký důchod a 2. Bod číslo jedna není a nesmí být ospravedlněním pro okrádání jiných lidí.

Naštěstí Stát ještě nestihl prošustrovat všechen majetek, který v historii ukradl, a tak by dnešní důchodci [3] mohli být kompenzováni z peněz, které může Stát utržit prodejem majetku, který již nelze vrátit původním legitimním majitelům.

Peníze

Inflace, hospodářský cyklus, špatné investice, … Obrovský dopad státní kontroly peněz na celou ekonomiku nejsem s to shrnout na několika řádcích, a proto odkazuji na Rothbarda a Hayeka.

Volný pohyb

Kdykoliv se v médiích objeví nějaká informace o pohybu osob, pak je to na 99% informace negativní (pád letadla, nehody, silniční piráti, víza, …). Omezování volného pohybu má podlé mého názoru především psychologický efekt, kdy stát vyvolává u svých poddaných ovcovitost – omezuje individualitu a podporuje stádovost. Omezování volného pohybu také skvěle slouží jako odrazový můstek pro utahování šroubů v dalších odvětvích lidské činnosti. Vždyť kdo nic neprovede, nemá se čeho bát, a v dopravě to tak skvěle funguje …

Spravedlnost a bezpečnost

Představte si, že byste osidlovali novou planetu. Bylo by vás třeba sto, takové pěkné číslo. A rozhodli byste se, že veškerou výkonnou, zákonodárnou a soudní moc předáte do rukou Vencovi. Venca bude vymýšlet zákony (z nichž některé budou platit jen pro zbylých 99 lidí a pro něj nikoliv), vynucovat je, určovat výšky trestů u těch, kteří se proti jeho zákonům proviní, žít z vybraných pokut atd. To je docela hloupá myšlenka, že? Přesto právě takto to dnes funguje.

Tak například ve 20. století se Státy staraly o naši bezpečnost přímo skvěle. 300 milionů životů (pouze větší válečné konflikty + oběti komunismu) je za tuto obranu jistě jen nepatrná cena. Ale dnes žijeme v eurosocialistickém ráji a žádné války nám zdánlivě nehrozí. Jak jsme na tom s vnitřní bezpečností? Neslavně. Ačkoliv máme extrémně mnoho policajtů na jednoho obyvatele, na naší bezpečnosti se to příliš neprojevuje. A nezřídka se největší gauneři nacházejí právě v řadách policie.

Ruku v ruce s nimi jde i naše skvělá justice. Veřejně a s naprostou samozřejmostí se mluví o justiční mafii, jednotlivé soudní případy se vlečou roky a o nezávislosti soudů si můžeme nechat zdát. Procesy jak z padesátých let ani dnes nejsou výjimkou. Koupil by si někdo z vás takovou službu dobrovolně? Asi ne. Přesto je nám předkládáno, že daný systém je nejlepší a jediný možný a vůbec – měli bychom radši mlčet, přece jen na každého se najde nějaký paragraf.

Máme takový právní systém, že jeho komplexní pochopení, aniž bychom se mu nepřetržitě věnovali, je prakticky nad rámec možností kohokoliv z nás. Ale nenechte se zmást, neznalost zákona neomlouvá. Vzhledem k rozsáhlosti, nejasnosti a hlouposti zákonů je spíše umění je na denní bázi neporušovat.

Řada svobodně (či alespoň svobodněji) smýšlejících lidí by mi asi odkývala jeden nebo dva odstavce tohoto článku, ale s justicí a policií už si snad dělám srandu, ne? Jak by zde mohla fungovat dobrovolná spolupráce? Na lidi je třeba bič, táto.

Inu mohla. Právě z důvodu jisté „kontroverznosti“ je na mises.cz poměrně značné množství textů (a textů), kde se s problematikou volno-tržního poskytování těchto služeb můžete setkat.

Školství

Záměrně jsem si nechal školství až nakonec, protože v něm vidím příčinu současného stavu. Státní školství nemá touhu vychovávat zdravé a samostatně myslící jedince. Stát potřebuje ovce, které si nechají kálet na hlavu. A již dávno se zmocnil nástroje, který mu to dovolí a ještě mu za to zbytek lidí zatleská.

Od útlého dětství Stát formuje myšlenky lidí, vnucuje jim svoje vlastní ideály a brzdí jejich rozvoj. Když se na produkty českého školství podívá člověk slabší povahy, musí se zákonitě rozplakat. Kam se podělo kritické myšlení, přemýšlení o problému mimo zažité rámce nebo samostatnost? Ale ono není divu, toto jsou vlastnosti, které se Státu vůbec nehodí do krámu. Místo inteligentních jedinců raději užitečné idioty, kteří se budou předhánět v tom, kdo svému otrokáři lépe prospěje.

Pokud se podaří vyrvat školství ze spárů leviatana, pak budou mít obhájci svobody napůl vyhráno, protože samostatně myslící jedinec je pro Stát tou největší hrozbou.

Závěr

Ve všech oborech, které si Stát přisvojil, naprosto tragicky selhává. To nejhorší ale je, že při své cestě na dno propasti způsobuje Stát škody v hrozivém rozsahu, který si většina obyvatel neuvědomuje.

Stát není hodný tatík, který dohlíží na to, že se tady všichni máme rádi a vše jakž takž funguje. Stát není ani nezbytné zlo, které sice kus koláče sežere, ale jinak nám poskytuje docela dobré služby. Stát je přímo esence zla! Vraždí, zotročuje a škodí všude tam, kde se mu někdo dostane do spárů. To je to první, co si musíme uvědomit.

To druhé, co je třeba pochopit, je fakt, že pokud se budeme při přechodu ke svobodné společnosti snažit ukrajovat státní moc po malých kouscích v nevýznamných oborech lidské činnosti, nikam se nedostaneme. Krátkodobě se lidem podařilo omezit moc státu, ale dlouhodobě jeho moc neustále roste, nebo se alespoň navrací k původní velikosti.

Pokud tedy chceme vykročit na cestu ke svobodnější společnosti, nezačínejme u banánů, ale u kořenů!

[1] Snad žádný čtenář tohoto webu si nemyslí, že bychom od Státu něco dostali zadarmo.

[2] Že jsou peníze na přechody pro medvědy, je věc druhá. Ostatně tento fenomén kupiček peněz je u Státních „firem“ vidět často. Na gymplu jsme kdysi dostali pár milionů na záchody, tak se opravily záchody, div že se nevyložily mramorem. Ale křídu jsme nafasovali vždycky jen jednu, asi aby si ji někdo neukradl domů…

[3] A všichni další, kteří Státu na důchodovém „pojištění“ odvedli značnou sumu peněz. Konkrétní částky asi nebude možné dopočítat, ale to už jsou jen technikálie. V žádném případě se ale nesmí těmto lidem rozdělit více, než kolik bude mít Stát k dispozici vlastního (byť nelegitimního) majetku. Stát je zloděj, ale to, že jsou dnešní důchodci jeho obětí, ještě neznamená, že mohou žádat, aby okradl někoho dalšího.