Vítejte ve 30. letech
Mises.cz: 23. července 2012, Dominik Stroukal, komentářů: 22
Paul Krugman by chtěl žít ve 30. letech. V době, kdy ještě nebyly vyčerpány intervenční možnosti vlád a centrálních bank.
[Psáno pro časopis PROFIT jako reakce na sloupky Paula Krugmana v NYT.]
Paul Krugman by chtěl žít ve 30. letech. V době, kdy ještě nebyly vyčerpány intervenční možnosti vlád a centrálních bank. V době, kdy vlády zvýšením daní zvyšovaly svůj příjem a centrální banky mohly snížením úrokové míry snadno roztočit peníze.
Zvyšování daní již nepřináší další příjmy, pouze Krugmanem tolik skloňované utrpení těch, kteří před daněmi nemohou utéct. Státy tak nemohou následovat klasický Keynesův návod a intervenovat bez zadlužování. Řídí se tedy Krugmanovou metodou zvyšování výdajů i bez zvyšování příjmů, a tak se zadlužují. Podíváme-li se na data, vyjma baltských států a Řecka nedocházelo v západním světě nikde k žádným škrtům a státní výdaje vesele rostou. Ani v PIIGS, ani v Německu nebo ve Francii. Patrně kvůli politikům, kteří když neškrtají, tak o škrtání alespoň velkolepě vyprávějí, je ale mediální diskurs plný úspor a utahování opasků. V současnosti však vládní výdaje rostou všude. Přesně dle Krugmanovy věrouky. Zadlužovat se ale věčně nejde.
Zbývá tedy jediné a Krugman to dobře ví. Obrací se směrem k centrálním bankám v čele s americkým Fedem a evropskou ECB a volá po snížení úrokových sazeb. Takový krok má ale dva zásadní problémy. Zaprvé jsou to právě uměle nízké úrokové sazby, které způsobily jak problémy v 30. letech, tak problémy současné.
Druhým a aktuálním problémem je nemožnost záporné úrokové míry. Krugman hlasitě volá po snížení sazeb, ale jak sazby ECB, tak sazby Fedu a jiných centrálních bank včetně ČNB jsou na historických minimech a blíží se nule. I kdyby Krugman prosil na kolenou, ECB nemá kam snižovat. Akademici v čele se švédskou centrální bankou již několik let hledají způsob, jak obejít nulovou hranici a umožnit centrálním bankám jít s úrokem pod nulu. Přestože je tato debata prozatím pouze akademická, nahlas o záporném úročení mluví například právě Švédsko, které uvažuje o zrušení hotovosti, což by mu umožnilo jít s úrokem lehce pod nulu.
Na rozdíl od 30. let dnes keynesiánský model narazil na své hranice jak ve fiskální, tak v monetární oblasti. Není odkud brát, není se kam zadlužovat a není kam snižovat. Přesto všechno však nelze očekávat přiznání chyb, vrácení Nobelových cen a profesorských titulů. Místo toho se dočkáme nových experimentů, jakými jsou zákaz hotovosti, Evropský stabilizační mechanismus, fiskální unie, bankovní unie apod., které se pokusí udržet keynesiánského Frankensteina naživu. Od 30. let uběhla spousta času, jiná 30. léta se ale nezadržitelně blíží.