Zajímavé časy

Mises.cz: 11. srpna 2011, Jakub Skala, komentářů: 70

Ačkoliv nejsem příznivcem doomsayingu, při sledování současných událostí těžko hledat pozitivní výhledy. Na jednu stranu mám radost, že rakouští ekonomové měli ve svých předpovědích zase pravdu a keynesiánství opět selhalo. Na druhou stranu se obávám, že vlády budou znovu léčit kocovinu chlastem. Sedláček prohodí pár biblických frází a všechno bude při starém. Otázka je, jak dlouho dokáží vlády ještě odsouvat nevyhnutelný krach papírových peněz?

Euro, dolar, výmarská marka

Evropská centrální banka (ECB) začala nakupovat španělské a italské vládní dluhopisy a v podstatě tak napodobila Fed (centrální banka USA) v kvantitativním uvolňování. Tiskárny jsou rozžhavené do ruda a trhy to kupodivu příliš neuklidnilo. Prosperita se nedá natisknout v tiskárnách ECB, prosperita musí stát na dobrých základech. Inflační peníze, předlužené vlády a neustálé zásahy do ekonomiky dobrými základy nejsou. Investoři si to začínali uvědomovat již delší dobu a snížení ratingu americké vlády se zdá být tím spouštěcím faktorem nové krize.

Co tedy spojuje euro, dolar a výmarskou marku? Zeptejte se sami sebe, co se stane se všemi těmi nově natištěnými penězi, až začnou bubliny na komoditách, akciích a některých drahých kovech splaskávat. (Hyper)inflace neklepe na dveře, ona už je vyráží beranidlem. A tak jako zkrachovala marka na počátku 20. století, tak to čeká i euro a dolar. Jedinou otázkou je, jestli to bude za měsíc, rok nebo pět let.

Ratingové agentury

Poslové špatných zpráv to nikdy neměli jednoduché. V minulosti často skončili s vyříznutým jazykem nebo rovnou useknutou hlavou. Dnes je chtějí vlády (ať evropské nebo americká) „jen“ regulovat.

Dokud ratingové agentury držely basu a hrály si na prosperitu, státníkům vše vyhovovalo. Na horních palubách stále hrála hudba, tančilo se a Titanik už se nakláněl. A státní úředníci opití mocí díru v trupu vidět nechtěli. A teď je ten, kdo zakřičel, že loď se potápí, na vině.

Vlády se bojí, že ratingové agentury mají „příliš velkou moc,“ ať už to znamená cokoliv. Jestli má někdo příliš velkou moc, tak jsou to vlády samy a nikoliv ratingové agentury. Moc téměř libovolně tisknout z ničeho peníze, které musejí poddaní pod hrozbou násilí přijímat, je nesrovnatelně větší než moc agentur, které pouze hodnotí situaci na trhu. Ratingové agentury nikoho k ničemu nenutí.

To, že si řada fondů vytvořila investiční pravidla na základě hodnocení ratingových agentur, není problém ratingových agentur. Není to ani problém vlád. Je to problém jen a pouze těch, kteří do takových fondů investovali.

Výhled

Dolar se potácí nad propastí a euro už v ní jednou nohou je. Se stále se zvyšujícím přerozdělováním, byrokracií a sociálními problémy, které způsobila socialistická politika EU, nás může těšit jedině to, že zánik EU již není daleko.

Veškeré vládní balíčky selhaly a pravděpodobně přichází další krize. Jedinou útěchou nám může být, že státy už si nebuou moci půjčovat tak levně jako dříve a trhy je donutí alespoň k jisté umírněnosti. Čím méně „podpory“ se ekonomice dostane, tím dříve se uzdraví a začne opět fungovat i reálně, nejen pouze virtuálně ve statistikách státních úřadů.

Investice do věcí s trvalou hodnotou se tedy jeví jako dobré. Typicky to bývají drahé kovy. Na druhou stranu, ve chvíli, kdy investice do zlata doporučují i na iDnesu, je třeba si položit otázku, zda to kolem zlata, které je nominálně i reálně na all time high, náhodou trochu nebublá. Alternativou mohou být méně obvyklé investiční kovy, vlastní lidský kapitál nebo konzervy a zbraně :)

Zdá se, že nejen příznivci rakouské školy konečně začínají chápat, že celý finanční systém stojí na vodě (resp. na nekrytých penězích). Dokud bude takový systém existovat, bude stát způsobovat stále větší a větší krize. Čím dříve éra papírových peněz skončí, tím lépe.