Komentáře k článku Článok, ktorý mohol zachrániť Slovensko

13. října 2014 09:08:34 | reagovat

libertarian

O neplánovanej neschopnosti plánovačov plánovať

V tejto veci s panom Misesom celkom nesuhlasím. Nie že by nemal pravdu z hladiska konečného efektu. Navonok sa iste javí situacia tak, že socialistickí plánovači nie su schopní nič správne navrhnúť. Je to však trochu inak , po dlhoročnom fungovaní v štátnom podniku som to jasne zistil :
Aj v štátnej firme sa občas nájdu schopní ludia. Asi menej, ako v sukromnom, ale nájdu sa. Hlavne v dobe celoštátneho socializmu tí schopní niekde pracovať museli, a iné ako štátne firmy neboli.
A tí schopní, múdri, boli ochotní robiť správne veci. Lenže problém bol - socialistickí podnik bol v politických rukách štátnej nomenklatúri. (Dnes už nik nevie, čo to slovo znamená). A títo partajníci mali iné ciele, ako viesť firmu k ziskom. Takže pri konečnom rozhodovaní boli väčšinou múdre návrhy odkopnuté, a schválili sa plány tých partajníkov.
Takže - zhrniem : Zlé riadenie podnikov bolo spôsobené hlavne mizivou MOTIVÁCIOU správne riadiť. Zasahovaním mimofiremných (politických) síl. Kádrovou politikou, uprednostnujúcou kamošov pred mudrymi ludmi.
Navonok to mohlo vyzerať, že dobre riadiť sa ani nedá. Ano - nedá, lebo nie je motivácia.
Misesove argumenty sú v princípe platné. Ale zdaleka nie su JEDINÝMI príčinami krachu socializmu.

13. října 2014 09:30:33 | reagovat

libertarian

je to zložitejšie

Ani toto nie je tak celkom pravda :
" Avšak v spoločnosti, kde sú výrobné prostriedky vlastnené kolektívne, nemôže prebiehať ich dobrovoľná výmena, neexistujú teda ich peňažné ceny a tým pádom nie je možné porovnanie očakávaných výnosov a nákladov alternatívnych spôsobov využitia zdrojov. Slovami Misesa „plánovacia komisia v socializme blúdi v oceáne všetkých možných technologických kombinácii bez kompasu ekonomickej kalkulácie.“"

Aj v socializme existovala cena práce, ceny energií, ceny surovín..... A boli, navyše, až extremne stabilné. Takže spočítať náklady nebol až taký problém. Mises možno písal o KOMUNIZME, kde žiadne ceny nemali neexistovať, pretože nemali byť ani peniaze. Samotné "peniaze" boli z viacerých hladísk oveľa stabilnejšie ako dnes. Štat nemal dôvod dotláčať peniaze ako divý (ako to robia dnešné "kapitalistické" štáty).
-.-.
Za socializmu vraj nebolo možné spočítať "náklady". Dnes si náklady spočítame "ľavou zadnou". Lenže - čo je to za výsledok, keď menu, v ktorej počítame, dotlačí bankový sektor v bilionových balíkoch ?!?! Je tento výpočet relevantný ???
-.-.

Je to moc pekné, ked niekto citátmi s Misesa argumentuje proti socializmu. Smutné, strašne smutné však je, ked tá dnešná kurváreň (myslím terajšie hospodárstvo) sa všeobecne pomenuváva kapitalizmom - a má pritom k socializmu bližšie, ako ten predošlý socializmus.
Ked Mises písal o socializme, nebolo to vlastne o terajšom systéme ?

13. října 2014 16:42:56 | reagovat

Petr Moses

Re: je to zložitejšie

Uživatel libertarian napsal:

Aj v socializme existovala cena práce, ceny energií, ceny surovín. Takže spočítať náklady nebol až taký problém. Mises možno písal o KOMUNIZME, kde žiadne ceny nemali neexistovať... Štat nemal dôvod dotláčať peniaze ako divý.

a) Ceny byly v socialismu určeny politicky, ne nabídkou a poptávkou.
b) Misesova kritika platí i pro socialismus, korporativismus, plánované válečné hospodářství apod.
c) Jde o specifikum československého tipu socialismu. Ceny přesto v socialismu rostly.

Za socializmu vraj nebolo možné spočítať "náklady". Dnes si náklady spočítame "ľavou zadnou". Lenže - čo je to za výsledok, keď menu, v ktorej počítame, dotlačí bankový sektor v bilionových balíkoch ?!?! Je tento výpočet relevantný ???
...
Je to moc pekné, ked niekto citátmi s Misesa argumentuje proti socializmu. Smutné, strašne smutné však je, ked tá dnešná kurváreň (myslím terajšie hospodárstvo) sa všeobecne pomenuváva kapitalizmom - a má pritom k socializmu bližšie, ako ten predošlý socializmus.
Ked Mises písal o socializme, nebolo to vlastne o terajšom systéme ?

d) výpočet (odhad) výnosů a nákladů je relevatní i v inflační měně. Je nutné počítat s časovou funkcí peněz, resp. počítat o kolik investice vynese peněz nad inflaci.
e) Misesova kritika míří i na dnešní systém (viz moje poznámka výše). Z L. Erharda: sociální politika v sociálně tržním hospodářství znamená, že stát nemá právo okrádat občany o úspory inflační politikou.

14. října 2014 09:07:38 | reagovat

Anderson

Re: je to zložitejšie

Uživatel libertarian napsal:

Aj v socializme existovala cena práce, ceny energií, ceny surovín..... A boli, navyše, až extremne stabilné. Takže spočítať náklady nebol až taký problém. Mises možno písal o KOMUNIZME, kde žiadne ceny nemali neexistovať, pretože nemali byť ani peniaze......

To je nepochopení tvorby „ceny“ za socialismu. Aby cena mohla plnit svoji funkci, tj. dala se použít k alokaci zdrojů, musí vyjadřovat vzácnost a reflektovat míru uspokojování potřeb lidí. Pro určení této ceny ale musí být statek dostupný na volném trhu. Cena určená ústřední plánovací komisí potřebné vlastnosti nemá a nemůže být použita ke správné ekonomické kalkulaci.

Můžeme si to ukázat i dnes na běžných statcích. Nelze říct, kolik má být cena práce učitele, aby nedošlo k plýtvání zdroji. Resp. můžeme říct, že cena práce učitele jazyků je X Kč, protože tuto cenu nám ukazují nedotované, svobodně podnikající jazykové školy. Zcela jistě práce tohoto učitele přináší společnosti více užitku, než tento učitel spotřebuje zdrojů - to víme, protože dosahuje zisku. Je to ale možné říct o vysokoškolském profesorovi genderových studií? Ne, protože nevíme, na kolik si lidé cení jeho práce. Nikde totiž neexistuje soukromá genderová škola, za kterou by někdo dobrovolně platil nedotovanou cenu. Stejně tak není možné určit cenu práce učitele na základní škole, doktora a sestry v nemocnici, starosty města a pod. Proto ve všech těchto oborech není možné provádět ekonomickou kalkulaci - hrát si na ní ale můžeme :-).

Např. státní firma Budějovický budvar může provádět ekonomickou kalkulaci, protože se řídí cenami vzniklými na trhu a má ziskový management. ČSA působí také na relativně volném trhu, mají také ziskový management (přestože permanentně dosahuje ztráty :-)) a je tedy možné provádět ekonomickou kalkulaci. Díky tomu víme, že ČSA spotřebovávají vzácné zdroje, které by jinde byly využity mnohem lépe.

Česká televize má vyrovnané hospodaření, ale nevíme, zda nedochází ke stejnému plýtvání vzácnými zdroji, jako v případě ČSA, protože se jedná o firmu, která nepůsobí na volném trhu a tedy její ceny nelze určit. Situace by se nezlepšila, kdyby centrální plánovací komise určila cenu minuty vysílání na 10,000 Kč a místo formou poplatku výpalného převedla financování na „službu“ placenou státem. Ani kdyby byla ČT soukromá a o tuto cenu soutěžila s jinými televizemi, tak stále nebudeme vědět, zda nedochází k plýtvání zdroji - protože tato cena nevznikla na volném trhu.

14. října 2014 18:19:29 | reagovat

Joe Doe

Re: je to zložitejšie

Uživatel libertarian napsal:

„Štat nemal dôvod dotláčať peniaze ako divý.“

Jistě, institucionalizovaná loupež se ještě tenkrát mohla provádět daleko okatějším způsobem. Viz. československé měnové reformy z let 1945 a 1953. Na ty se velice rychle zapomnělo.

Uživatel Petr Moses napsal:

„Z L. Erharda: sociální politika v sociálně tržním hospodářství znamená, že stát nemá právo okrádat občany o úspory inflační politikou.“

V prvé řadě. Žádný člověk, stát nevyjímaje, nemá právo okrádat nikoho žádným myslitelným způsobem. To že tomu budeme říkat „boží požehnání“ nebo snad „sociální politika“ na věci nic nemění. Logické úvaze se v této věci nevyhne ani někdo, kdo si po vzoru našich oblíbených univerzálních levicově-pravicových politiků říká např. „anarchokomunista“ nebo snad "mafie".

„Kde hrozí bída, tam hrozí socialismus. A kde hrozí socialismus, tam hrozí bída“

Pravil už na přelomu minulého století tvůrce měnové reformy z roku 1919, která alespoň na rozdíl od dvou výše zmíněných přinesla lidem krátké období prosperity.

„výpočet (odhad) výnosů a nákladů je relevatní i v inflační měně. Je nutné počítat s časovou funkcí peněz, resp. počítat o kolik investice vynese peněz nad inflaci.“

Ano, výpočet je velmi relevantní, ale stanovit přesnou a obecnou funkci (podobnou oficiálním ukazatelům inflace) popisující všeobecnou „cenovou hladinu“ v závislosti na čase a určit její hodnotu přesně pro libovolně vzdálenou budoucnost je prakticky nemožné. Protože ji v danou chvíli formuje pouze okamžité chování účastníků směny. (Nehledě na to, že časová komponenta funkce je různá pro každý jednotlivý typ zboží stejně jako se mění jeho kvalita, množství, poptávka i nabídka a s nimi cena atd.) Abychom se tedy mohli alespoň pokusit odhadovat budoucí zisky/ztráty musí být poptávka po prostředku směny předvídatelná na základě již dříve existujících cenových vazbách zboží k sobě navzájem. Postupně lze takto dojít až k počátku používání peněz – barter (1 slepice / 60 vajec apod.). Centrální plánovací komise nejen že původní problém přímo ignoruje, ale situaci na trhu svým nepředvídatelným chováním a matoucími ukazateli inflace (sloužící primárně k ospravedlnění vlastní intervence) jen komplikuje. Viz.:

„It is true that he who considers acquiring or giving away money is, of course, first of all interested in its future purchasing power and the future structure of prices. But he cannot form a judgment about the future purchasing power of money otherwise than by looking at its configuration in the immediate past.“ - Mises, Human Action, p. 407

Uživatel Anderson napsal:

„Např. státní firma Budějovický budvar může provádět ekonomickou kalkulaci..“

S těmi cenami Budvar vs. ČSA a ekonomickou kalkulací to není tak jednoduché. Ani jedna firma neexistuje na volném trhu. Stát intervenuje do každé z těchto oblastí a tím zkresluje ceny vstupů i výstupů, více či méně (nejrůznější protekcionismus dotace/regulace) a s tím související pojem volný trh je v tomto ohledu značně relativní. Vlastní peníze sloužící ke kalkulaci vytváří z ničeho. Mnohem zajímavější by bylo sledovat cenu a kvalitu produktů/služeb vztaženou k jiným volně dostupným produktům a službám. V každém případě nelze pokaždé (v současném systému) tak jednoznačně odlišit, kdy jde o „politický“ způsob podnikání – plýtvání a kdy o ten „ekonomický“ – užitečný, jako je hned na první pohled patrné ve Vašem příkladě stanovení cen s ČT.

přidat komentář zpět na článek

Mises.cz