26. listopadu 2015 10:09:16 | reagovat
Joe Doe
Poznámka
Předně bych chtěl upozornit, že článek je asi nejlepší obhajoba monopolu služeb/statku, jakou jsem v poslední době četl, tedy je na dané téma velmi dobrý, i když se možná některým může zdát, že nesplňuje nároky přísného „filtru“ tohoto webu :-). Přesto mě uvedené „argumenty“ nepřesvědčily.Bez výhrad a souhlasit se s ním lze prakticky pouze do tohoto bodu:
„Predstavme si spoločnosť bez mocenského monopolu. Aby nakupovanie bezpečnosti malo vôbec zmysel, musí byť nakupovaná od niekoho, kto na danom území disponuje významnou vynucujúcou mocou. Nemá zmysel nechávať sa chrániť niekým slabým. Transakcia sa teda uskutočňuje medzi niekým veľmi mocným (predajcom bezpečnosti) a medzi niekým, kto sa necíti bezpečne, potrebuje ochranu a je preto relatívne slabý (zákazník). Už v tomto štádiu to príliš nevyzerá na rovnoprávny vzťah. Každý kto má moc niekoho chrániť má zároveň moc mu diktovať. Paradoxom bezpečnostných služieb je fakt, že ten, kto je schopný ich predávať ich vôbec predávať nemusí, pretože svoj príjem si od zákazníka dokáže vynútiť aj násilím, bez poskytnutia protihodnoty, prípadne za nižšiu protihodnotu než akú by inkasoval na voľnom trhu. Veľmi pravdepodobne vzniknú netrhové, násilné vzťahy medzi predajcom a zákazníkom. Napr. keď sa Caesar stal najsilnejším mužom v Ríme, mohol si založiť prosperujúcu anarchokapitalistickú bezpečnostnú agentúru a poskytovať služby na trhovom základe. Namiesto toho sa rozhodol stať neobmedzeným vládcom a svoju moc nanútiť.“Který je sice pravdivý ale velmi důležité je nezapomínat na to, kdo je v které situaci mocnější (rozhoduje o bezpečnosti), tedy kdo je „nahoře“ a kdo „dole“, což je relativní vždy (v každém ohledu) a druhá neméně fatální chyba, které se autor dopouští je, že od držitele moci automaticky neplyne její zneužití (akce), i když tou mocí v jedné konkrétní situaci disponuje.
Lupič, který Vám vybílí byt, také nemá celoplošný monopol na vyvlastňování a přesto Vás poškodí (protože jste zkrátka podcenil bezpečnostní riziko) nebo jste jen slepě spoléhal na ochranu poskytovanou monopolem. Nebo když Vám hlídka přijde kontrolovat stav případného poškození, jste osamocen a relativně bezbranný proti čtyřem ozbrojeným agentům a přesto oni při vědomí své moci, zas tak často „moc“ nezneužívají pouze k vlastnímu prospěchu.
„Poskytovateľov bezpečnosti bude preto málo. Budú sa neustále dostávať do konfliktov, a to tým viac, čim viac sa budú odchyľovať od trhového správania. Násilné správanie im navyše prináša benefity, ktoré ďalej zvyšujú ich motiváciu správať sa násilne.“Autor se dopouští meziosobního porovnání užitku.. Je zjevné, že když parta lovců během lovu nevyužije motivace jednat násilně, musí tu být jeden aspekt, který autorovi článku stále uniká.
„Ekonomické statky vs. násilná moc“Celý odstavec je úplně zbytečná dichotomie „směny“ v ekonomice. Násilí představuje jen posun (proti vůli jedné strany) v žebříčku hodnot. Je to druh směny nikoliv ekonomický statek. Už jsem to zde psal několikrát (i v jiné diskuzi panu Pedrovi, tuším). Aby mohl autor posoudit „co“ a jak „moc“ je ve směně pro kterého účastníka výhodné, musel by disponovat myslí dané osoby a předpokládám, že číst myšlenky se ještě nenaučil. A to platí pro všechny druhy směn bez výjimek.
„Konkurencia v násilí vedie jedine k vojne, ktorá sa spravidla skončí víťazstvom jednej strany a zničením ostatných, preto sú anarchie obvykle len dočasné. Víťaz sa snaží nastoliť také podmienky, aby nabudúce hrozbu konkurencie násilne potlačil už v zárodku.“Další ad-hoc tvrzení, sloužící pouze záměru autora. Mafie a gangy v místech kde se bojí i monopolizované složky „poskytovatele bezpečnosti“ jsou potlačovány v zárodku?
Ano platí pouze to, na co upozorňuje nejen Hoppe už delší dobu a to, že legalizovaná konkurence na poli zločinu není dobrý nápad, protože produkuje to, co ostatně každý volný trh umí nejlépe, tj. zločin dotažený na vrchol - zvyšuje efektivitu zločinců proti jeho obětem. Což je mimo jiné inherentní vlastností demokracie.
Řešení je nechat na lidech a trhu nejen dodávku pečiva, dopravy, zbraní atd., ale i bezpečnosti a ochrany a postavit zločin (v hlavách lidí ve společnosti) zcela mimo zákon. Zrušit výjimku z pravidla, že ve čtvrti existuje entita, která má práva jiným lidem odpíraná a může vybírat mezi sousedy výpalné za poskytování svých mizerných služeb.
„Zaujímavou vlastnosťou násilnej moci je to, že sa nedá zo sveta odstrániť. Ak by jej začalo ubúdať, vznikne mocenské vákuum, ktoré zvyšuje motiváciu a potenciálne zisky a znižuje náklady pre tých, ktorí by radi využili násilie na jej získanie. Násilná moc sa preto objaví vždy znovu.“Autorovi opět uniká pointa. Zločinci budou existovat vždy a touha zneužít moc bude tím větší, čím větší a neomezená získaná moc je/bude. Pokud se bavíme o poskytování bezpečnosti = ochrany života a majetku, řešení které uspokojuje maximum zájemců při nejnižších možných nákladech se hledá na trhu. Nikoliv prostřednictvím monopolu.
„Duchovný otec ankapu Rothbard sa priblížil pochopeniu principiálneho rozdielu medzi ekonomickými statkami a násilím vo svojej teórii monopolu,..Opět (viz moje poznámka výše) autor plete motivace lidí k jednání a tedy druh směny s ekonomickými statky.
..Na voľnom trhu pojem “elektrárenský monopol” nedáva zmysel. Z toho musí aj pre ortodoxného anarchokapitalistu vyplývať, že oblasť násilia a poskytovania bezpečnosti je niečo úplne odlišné od dodávok elektriny a ostatných ekonomických statkov.“
„Stojí za pozornosť, že naše chápanie konkurencie sme si osvojili v podmienkach existencie násilného monopolu. Bežný nákup statkov na území kontrolovanom štátom je dobrovoľný. Obchodník nepoužíva gorily, ktoré by nám hrozili násilím ak prejdeme ku konkurencii. Ak by sa o to pokúsil, zasiahne proti nemu štát, ktorého mocenskej prevahe sa obchodník nedokáže ubrániť. Obchodík preto na použitie násilia za bežných okolností ani nepomyslí.“Pouze nepodložené a autorovo řekl bych „zbožné“ přání. Obchodník nepoužije „byč“ mimo jiné proto, že prostě nechce. Kdyby to bylo tak jak nám autor podsouvá, proč by nezasáhl velký a mocný stát svou silou např. proti obchodníkům, kteří se úplně stejně vzepřeli jeho vůli a prodávali chlast v době prohibice (1919-1933 v USA).
„Predpokladajú, že “dobré” agentúry sú dostatočne silné na to, aby porazili “zlých” násilníkov. Agentúry ale nemajú dôvod jednať so zákazníkmi trhovo. Už nie sú v pozícii firmy, ktorá podlieha zákonom štátu a jeho mocenskej prevahe. Agentúry teraz disponujú donucovacou mocou a je len na nich ako ju použijú. Zo skúsenosti vieme, že aj tí “dobrí” obrancovia sa nechajú mocou skorumpovať. Z hľadiska teórie hier sa jedná o väzňovu dilemu, v ktorej kombinácia pokušenia a hrozieb zo strany iných zlomí prevažnú väčšinu ľudí. Agentúra s najväčšou mocou zrejme porazí ostatné a stane sa v zmysle definície štátom.“Uvedu jen jediný příklad, proč by agentury měly důvod jednat se zákazníky fér. Ve skutečnosti je v ekonomice nekonečné množství motivací a každý člověk má svoje individuální potřeby (v některých případech se překrývající s ostatními, tím lépe pro něj i pro trh). Tím je dobrá pověst a potenciální ztráta klientů. Vazby a vztahy na trhu jsou tak vzájemně provázané a rozsáhlé, že jakmile by někdo porušil všeobecně uznávané právo a byl případně respektovaným soudem shledán vinným (v případech kdy by byl souzen) nic by mocnější agenturu neuchránilo od nutnosti hledat si velmi rychle jinou práci. Zapomněl jste jak vznikají revoluce? Jak dlouho může vydržet moc státu bez toho, aby jej velká většin ve svých myslích (a zejména represivní složky) dobrovolně či tiše akceptovali (považovali za legitimní)?
Prosím o podrobnější vysvětlení příkladu z teorie her – vězňovo dilema. Zatím netuším, jak lze úspěšně použít k obhajobě monopolu v poskytování bezpečnosti a co tím chtěl básník říct.
„Nepochopenie problému násilia zo strany anarchokapitalistov vidno z ich tvrdenia, že bezpečnostné agentúry by poskytovali bezpečnosť efektívnejšie ako to robí štát. Ak by to bola pravda, nie je žiadny dôvod, prečo by nejaká súkromná agentúra nemohla už teraz poskytovať klientom ochranu pred štátom (napr. pred výbercami daní). Nič také sa zjavne nedeje. Tvrdenie, že je to kvôli monopolu štátu je absurdné. Jediný spôsob ako môže štát svoj monopol obhájiť je použiť proti nej násilie, ale pôvodné tvrdenie bolo, že súkromná agentúra je vo vykonávaní násilia efektívnejšia.“Hluboký omyl. Je to v myslích lidí. Lidé prostě považují jednu výjimku - tatíčka mafiána (co to s nimi „myslí dobře“), čas od času prolévá jejich krev ve válkách (pardon tedy bezpečnostních a „obranných“ akcích), maluje jim na hlavy terč a brání jim (naštěstí jen legálně) v efektivní sebeobraně proti zločincům za danost. Berou ho jako nutné zlo, pravděpodobně proto, že lidé se bojí neznáma, nechtějí riskovat apod. Jsou pod vlivem propagandy a ideologů systému už téměř od narození, očekával by jste snad od nich něco jiného? :-)
„Anarchokapitalisti si nechcú pripusť, že štát je v násilí naozaj efektívnejší ako trh. Logika násilia sa neriadi trhovými princípmi.“Omyl, vysvětleno viz výše.
„Zákonitým dôsledkom existencie násilných vzťahov a ich odlišnosti od dobrovoľných vzťahov je vznik násilného monopolu, štátu. Moci, násilia a teda ani štátu sa nemôžeme zbaviť, môžeme ich nanajvýš obmedziť a čiastočne kontrolovať. Je možné sa snažiť, aby bola moc štátu zameraná čo najviac na potláčanie zločinu a čo najmenej na jeho páchanie a na sabotovanie dobrovoľných vzťahov medzi ľuďmi.“Tohle je dobré, s tím bych i souhlasil. :-) Pouze ale v případě, že nám autor také napíše, jak toho stavu chce v realitě dosáhnout.
„Rozlíšenie násilnej moci a trhových služieb sa dá prirodzene zladiť s predstavami klasických liberálov 19. storočia o štáte ako “nočnom strážnikovi”, ktorý by prevádzkoval len políciu, armádu a súdnictvo, zatiaľ čo všetky ostatné oblasti života ľudí by boli ponechané trhu. Takéto rozlíšenie podporuje zmysluplnosť predstavy liberálneho minarchistického štátu.“Ano souhlasím, ale s těmito „nejlepšími“ úmysly bylo už založeno před mnoha a mnoha lety několik států a jak to tam vypadá dnes? Stačí se podívat. Klasický liberalismus nepřispěl k ekonomii ničím novým, jen zatím prodlužuje „agonii“ lidstva, tím že rezignoval zcela na hodnoty, které v samém prvopočátku sám hájil. Tím že se pokoušel a stále pokouší obhájit neobhajitelné, pošlapává nejen svobodu a spravedlnost, ale i koncept přirozeného práva a soukromého vlastnictví.