12. dubna 2013 09:29:58 | reagovat
Komentáře k článku Strašák deflační spirály
Zdeněk G
Elektronika
Fakt je že od té doby co je průmysl kolem spotřební elektroniky to jeden z větších musí znít argumenty proti deflaci naprosto absurdně každýmu kdo nemá v hlavě úplně nasráno.A za další i kdyby člověk některý argumenty přijal, třeba odkládání spotřeby na nejzazší možnou hranici - vždyť to musí znít různým právdoláskařům, ekologům etc. jako rajský zpěv. Umožněme deflaci a lidé si budou pořizovat jen to co skutečně potřebují.
Myslim že v tomhle stojí liberální ekonomie na stejné straně jako plno levicových blouznivců. Nedávno na facebooku kamarádka linkovala článek od nějaké levicové ekonomky. Byla to snůška nesmyslů. Ale v jedné z mála věcí tam v moři nesmyslů měla pravdu - až mě překvapila. Zcela bryskně zkritizovala inflační měny, přednesla zcela racionální argumenty bránící deflaci, no prostě ten jeden, dva odstavece, které tomu věnovala by šly tesat.
SPA
Správanie kupujúcich
Pri hypotéze o škondlivosti deflácie - zníženiu a odkladaniu nákupov - mi nikdy nešla do hlavy jedna vec: ak si niekto šetrí na byt (auto, počítač, dovolenku...), tak si pri znížení ceny príslušný tovar kúpi skôr, než pri zvýšení ceny. Prečo by odkladal vlastné bývanie (novú škodovku, vymakanú hru, pobyt na Bali) na neskorší čas? Veď si rieši nejaký svoj problém alebo túžbu.A ešte niečo: kopec vecí predsa musíme nakupovať priebežne - potravinami počnúc a trebárs platbami za energie a médiá končiac. To ako budem čakať, kým si zakúrim, na budúcu sezónu?
Práve inflácia ma núti obmedzovať spotrebu, lebo za papieriky potlačené rovnakými čísielkami dostávam stále menej.
Matěj Šuster
Různé druhy deflace
Autor by udělal lépe, kdyby odlišil různé typy deflace (ve smyslu klesající cenové hladiny):1/ deflace vyvolaná růstem produktivity, resp. agregátní nabídky - roste-li celkový produkt rychlejším tempem než peněžní zásoba, cenová hladina klesá ... a to je v principu zdravý typ deflace - viz třeba Spoejné státy 80. letech 19. století.
2/ deflace vyvolaná ze strany peněz - např. prudce rostoucí poptávka po penězích během finační paniky (útěk k bezpečným aktivům).Tady opravdu může nastat nebezpečí deflační spirály, což se v minulosti stalo mnohokrát, nejvýrazně během velké hospodářské krize.
Podrobněji viz třeba Steve Horwitz - Deflation: The Good, the Bad, and the Ugly,
http://www.fee.org/the_freeman/detail/deflation-the-good-the-bad-and-the-ugly
A ještě bych dodal, že ekonomové, kteří považují deflaci (lhostejno jakého typu) za rizikovou, tak činili hlavně proto, že se obávají, že spotřebitelů v důsledku očekávaných klesajících cen (v rozmezí pár procent) pak budou omezovat či odkládat své výdaje.
Spíš jde třeba o situaci, kdy jsou úrokové sazby poměrně nízké (třeba 2% ročně) ... a najednou by začala cenová hladina klesat tempem třeba 7% ročně ... což znamená problém, protože nominální úroková sazba nemůže být negativní - dostaneme se pak do situace, kdy rovnovážná (reálná) úroková míra, která vyrovnává úspory a investice, je třeba mínus 5% ročně, ale na tuhle úroveň reálné sazby klesnout nemohou kvůli "zero bound" u nominálních sazeb.
Matěj Šuster
Re: Různé druhy deflace
Oprava:A ještě bych dodal, že POCHYBUJI, že ekonomové, kteří považují deflaci (lhostejno jakého typu) za rizikovou, tak činili hlavně proto, že se obávají, že spotřebitelů v důsledku očekávaných klesajících cen (v rozmezí pár procent) pak budou omezovat či odkládat své výdaje.
Pavel Procházka
Odklad spotřeby
S tím odkladem nákupů mi to připomnělo nedávný článek na stránkách iDNES, ve kterém se pozastavují nad japonskou deflací: "Země totiž už dlouhá léta bojuje s deflací - ceny zboží a služeb klesají. Poškozuje to ekonomiku, domácnosti totiž odkládají spotřebu v naději, že zboží ještě víc zlevní."Více zde: http://ekonomika.idnes.cz/dluh-japonska-je-neudrzitelny-dej-/eko-zahranicni.aspx?c=A130329_115300_eko-zahranicni_fih
Tomáš Fiala
Proč by měly klesájící ceny znamenat, ža tento trend bude pokračovat?
No protože od dob vynalezení pravítka může kdejaký manták spojit dba libovolné body na vývojové křivce v minulosti a libovolně ji protáhnout do budoucna. A nazývat to "TEORIE".:-)))
Didi
Re: Různé druhy deflace
Uživatel Matěj Šuster napsal:...
Spíš jde třeba o situaci, kdy jsou úrokové sazby poměrně nízké (třeba 2% ročně) ... a najednou by začala cenová hladina klesat tempem třeba 7% ročně ... což znamená problém, protože nominální úroková sazba nemůže být negativní - dostaneme se pak do situace, kdy rovnovážná (reálná) úroková míra, která vyrovnává úspory a investice, je třeba mínus 5% ročně, ale na tuhle úroveň reálné sazby klesnout nemohou kvůli "zero bound" u nominálních sazeb.
No a v čem je problém? V takové situaci by si podnikatel v danou chvíli na novou fabriku neměl kde půjčit, nové technologie by se hned neuplatnily, tím by se zastavil růst produktivity (což je důvod deflace), tedy zastavila by se i deflace a situace se rychle stabilizuje.
Jan Macharáček
Re: Různé druhy deflace
Uživatel Matěj Šuster napsal:Autor by udělal lépe, kdyby odlišil různé typy deflace (ve smyslu klesající cenové hladiny):
1/ deflace vyvolaná růstem produktivity, resp. agregátní nabídky - roste-li celkový produkt rychlejším tempem než peněžní zásoba, cenová hladina klesá ... a to je v principu zdravý typ deflace - viz třeba Spoejné státy 80. letech 19. století.
2/ deflace vyvolaná ze strany peněz - např. prudce rostoucí poptávka po penězích během finační paniky (útěk k bezpečným aktivům).Tady opravdu může nastat nebezpečí deflační spirály, což se v minulosti stalo mnohokrát, nejvýrazně během velké hospodářské krize.
Podrobněji viz třeba Steve Horwitz - Deflation: The Good, the Bad, and the Ugly,
http://www.fee.org/the_freeman/detail/deflation-the-good-the-bad-and-the-ugly
A ještě bych dodal, že ekonomové, kteří považují deflaci (lhostejno jakého typu) za rizikovou, tak činili hlavně proto, že se obávají, že spotřebitelů v důsledku očekávaných klesajících cen (v rozmezí pár procent) pak budou omezovat či odkládat své výdaje.
Spíš jde třeba o situaci, kdy jsou úrokové sazby poměrně nízké (třeba 2% ročně) ... a najednou by začala cenová hladina klesat tempem třeba 7% ročně ... což znamená problém, protože nominální úroková sazba nemůže být negativní - dostaneme se pak do situace, kdy rovnovážná (reálná) úroková míra, která vyrovnává úspory a investice, je třeba mínus 5% ročně, ale na tuhle úroveň reálné sazby klesnout nemohou kvůli "zero bound" u nominálních sazeb.
Reálná úroková míra se zjednodušeně počítá jako nominální úroková míra mínus inflace, takže ve vašem příkladě nemůže být záporná (mínus 5), ale byla by plus! 9%.
Záporné reálné sazby máme dost možná nyní, když centrální banky manipulují s úroky a peněžní zásobou, kdy je u nás míra inflace (snad) kolem 2% a výnosy ze státních dluhopisů nebo na spořících účtech i níž.
Myslím, že taková deflace jako 7% je normálně dost nereálná i při neexistenci centrální banky, to by musela být dost extrémní produktivita. Mohla by být krátkodobě v období bustu, kdy se srovnávají relativní ceny rozhozené boomem.
Dobrý Den
Re: Elektronika
Uživatel Zdeněk G napsal:Fakt je že od té doby co je průmysl kolem spotřební elektroniky to jeden z větších musí znít argumenty proti deflaci naprosto absurdně každýmu kdo nemá v hlavě úplně nasráno.
Správně. Proč by měl spotřebitel při deflaci nějak zásadně odkládat nákup. Deflace by nebyla skoková, ani u každého výrobku stejná. Nikdo by se nemohl na míru deflace spolehnout. Vždyť to nefunguje ani obráceně. Copak prodejci při inflaci odmítají prodávat a čekají až bude cena vyšší?
Didi
Re: Různé druhy deflace
Uživatel Jan Macharáček napsal:
Reálná úroková míra se zjednodušeně počítá jako nominální úroková míra mínus inflace, takže ve vašem příkladě nemůže být záporná (mínus 5), ale byla by plus! 9%.
Záporné reálné sazby máme dost možná nyní, když centrální banky manipulují s úroky a peněžní zásobou, kdy je u nás míra inflace (snad) kolem 2% a výnosy ze státních dluhopisů nebo na spořících účtech i níž.
Myslím, že taková deflace jako 7% je normálně dost nereálná i při neexistenci centrální banky, to by musela být dost extrémní produktivita. Mohla by být krátkodobě v období bustu, kdy se srovnávají relativní ceny rozhozené boomem.
Ty 2 % není inflace, ale index nárůstu spotřebitelských cen měřený průměrnou cenou nějak definovaného spotřebního koše (tedy přesněji, pokud vezmu jako podklad údaje českého statistického úřadu, tak za roky 2000 - 2012 se ten index pohybuje od 0.1 % do 6.3 % a celkový průměr je 2.5 %).
Skutečnou inflaci můžeme měřit třeba nárůstem indexu peněžní zásoby M2. Pak ve stejném období 2000 - 2012 dostaneme hodnoty od 3.5 % do 13%, s celkovým průměrem 6.8 %.
A teď zpět k otázce, zda 7% deflace způsobena nárůstem produktivity je extrémně nereálná nebo zda je to pohodový stav. Pomůžeme si následujícím myšlenkovým experimentem - pokud by růst produktivity byl stejný jako v uplynulých 12 letech a současně by množství peněz v oběhu bylo konstantní, růst produktivity by se projevil poklesem cen číselně stejným jako je rozdíl mezi inflací a nárůstem cen v dnešní inflační ekonomice. Výpočtem pro jednotlivé roky se dostáváme na hodnoty 0.3 % až 10.4 % s průměrem 4.3 %. Takže výše uvedená 7% deflace není vůbec mimo, dokonce byla ve třech z uplynulých posledních dvanácti roků překročena (a v dalších dvou k tomu měla dost blízko).
Ano připouštím, je to velmi hrubé a zjednodušené, zcela pomíjím zpoždění a podobně, ale přibližnou představu to dává.
Jan Macharáček
Re: Různé druhy deflace
Uživatel Didi napsal:Uživatel Jan Macharáček napsal:...
Ty 2 % není inflace, ale index nárůstu spotřebitelských cen měřený průměrnou cenou nějak definovaného spotřebního koše (tedy přesněji, pokud vezmu jako podklad údaje českého statistického úřadu, tak za roky 2000 - 2012 se ten index pohybuje od 0.1 % do 6.3 % a celkový průměr je 2.5 %).
Skutečnou inflaci můžeme měřit třeba nárůstem indexu peněžní zásoby M2. Pak ve stejném období 2000 - 2012 dostaneme hodnoty od 3.5 % do 13%, s celkovým průměrem 6.8 %.
A teď zpět k otázce, zda 7% deflace způsobena nárůstem produktivity je extrémně nereálná nebo zda je to pohodový stav. Pomůžeme si následujícím myšlenkovým experimentem - pokud by růst produktivity byl stejný jako v uplynulých 12 letech a současně by množství peněz v oběhu bylo konstantní, růst produktivity by se projevil poklesem cen číselně stejným jako je rozdíl mezi inflací a nárůstem cen v dnešní inflační ekonomice. Výpočtem pro jednotlivé roky se dostáváme na hodnoty 0.3 % až 10.4 % s průměrem 4.3 %. Takže výše uvedená 7% deflace není vůbec mimo, dokonce byla ve třech z uplynulých posledních dvanácti roků překročena (a v dalších dvou k tomu měla dost blízko).
Ano připouštím, je to velmi hrubé a zjednodušené, zcela pomíjím zpoždění a podobně, ale přibližnou představu to dává.
Děkuji za poučení, ale vím co je inflace. Chtěl jsem jenom ukázat, že se Matěj mílí a měl by propadnout do prvního semestru VŠE, protože růst deflace zvyšuje reálnou úrokovou míru a je šuma fuk , jestli použiju nárůst cenové hladiny podle CPI nebo nárůst peněžní zásoby aj. podle M1, M2 či M3. Takže při defalci bude reálná úroková míra vždy kladná, věřitelé prostě neostrouhají možná narozdíl od dlužníků.
Někde jsem četl, že v USA mezi lety 1980 až 1986 poklesla celkově cenová hladina o 23%, takže mi 7% připadalo jako trochu moc, jistě nejspíš je to měřeno jako meziroční změna nějakého indexu, ale jiné údaje asi nejsou.
Didi
Re: Různé druhy deflace
Uživatel Jan Macharáček napsal:Děkuji za poučení, ale vím co je inflace. Chtěl jsem jenom ukázat, že se Matěj mílí a měl by propadnout do prvního semestru VŠE, protože růst deflace zvyšuje reálnou úrokovou míru a je šuma fuk , jestli použiju nárůst cenové hladiny podle CPI nebo nárůst peněžní zásoby aj. podle M1, M2 či M3. Takže při defalci bude reálná úroková míra vždy kladná, věřitelé prostě neostrouhají možná narozdíl od dlužníků.
Někde jsem četl, že v USA mezi lety 1980 až 1986 poklesla celkově cenová hladina o 23%, takže mi 7% připadalo jako trochu moc, jistě nejspíš je to měřeno jako meziroční změna nějakého indexu, ale jiné údaje asi nejsou.
Poučovat jsem opravdu nechtěl, jen jsem se chtěl vyhnout zmatkům v požívaných pojmech. A nakonec jsem do těch zmatků sám spadnul :-) Takže následuje oprava - shrnující věta v mém předchozím příspěvku má správně znít :
Takže výše uvedený 7% pokles spotřebitelských cen není vůbec mimo, dokonce byl ve třech z uplynulých posledních dvanácti roků překročen (a v dalších dvou k tomu měl dost blízko).
HynekRk
Re: Správanie kupujúcich
Uživatel SPA napsal:Pri hypotéze o škondlivosti deflácie - zníženiu a odkladaniu nákupov - mi nikdy nešla do hlavy jedna vec: ak si niekto šetrí na byt (auto, počítač, dovolenku...), tak si pri znížení ceny príslušný tovar kúpi skôr, než pri zvýšení ceny. Prečo by odkladal vlastné bývanie (novú škodovku, vymakanú hru, pobyt na Bali) na neskorší čas? Veď si rieši nejaký svoj problém alebo túžbu.
Ano, dojde k reálnému zvýšení hodnoty zůstatků, které člověk má - naráz vlastně spoří více než chtěl. Toho si všiml již po válce Don Patinkin.
HynekRk
Re: Různé druhy deflace
Uživatel Jan Macharáček napsal:Uživatel Didi napsal:...
Děkuji za poučení, ale vím co je inflace. Chtěl jsem jenom ukázat, že se Matěj mílí a měl by propadnout do prvního semestru VŠE, protože růst deflace zvyšuje reálnou úrokovou míru a je šuma fuk , jestli použiju nárůst cenové hladiny podle CPI nebo nárůst peněžní zásoby aj. podle M1, M2 či M3. Takže při defalci bude reálná úroková míra vždy kladná, věřitelé prostě neostrouhají možná narozdíl od dlužníků.
1. Možná si Matěj myslí, že úroková míra je dána pouze exogenně - tj. centrální bankou. Tak si to myslí třeba monetaristé a někteří keynesiánci.
2. Matěj studuje VŠE? Já měl za to, že je doktor psychologie a psychiatrie?
Matěj Šuster
Re: Různé druhy deflace
Uživatel Jan Macharáček napsal:
Reálná úroková míra se zjednodušeně počítá jako nominální úroková míra mínus inflace, takže ve vašem příkladě nemůže být záporná (mínus 5), ale byla by plus! 9%.
OK, formuloval jsem to chybně, takže to opravuji na:
Jde o situaci, kdy jsou (nominální i reálné) úrokové sazby poměrně nízké (třeba 2% ročně) ... a najednou by začala cenová hladina klesat tempem třeba 7% ročně ... což znamená problém, protože nominální úroková sazba nemůže být negativní. Pokud se rovnovážná reálná úroková míra, která vyrovnává úspory a investice, nezměnila a činí stále 2% ročně, nastává problém, protože při 7% ročním klesání cenové hladiny by to odpovídalo nominální úrokové sazbě mínus 5% ročně.
Ale na tuhle úroveň nominální úrokové sazby nemohou klesnout kvůli "zero bound"; jakmile nominální úrokové sazby klesnou v téhle situaci na nulu, narazí na tohle dno a dále se snížit nemohou ... což znamená, že reálná úroková sazba se v důsledku poklesu cenové hladiny výrazně zvýší: místo toho, aby zůstala na výše zmíněné rovnovážné úrovni 2% ročně, by fakticky vzrostla na 7% ročně (tj. o pět procentních bodů).
Shrnutí:
Předtím - nominální i reálné úrokové sazby 2% ročně, přičemž tahle úroveň úrokových sazeb byla cca rovnovážná.
Nyní: cenová hladina klesá tempem 7% ročně, nominální úroková sazba klesla na nulu, ale reálná úroková sazba se fakticky zvýšila z 2% ročně na 7% ročně (tj. rozdíl ve výší 5 procentních bodů mezi rovnovážnou a skutečnou reálnou úrokovou sazbou).
Tohle je přesně to, co jsem měl na mysli včera, nicméně jsem to špatně formuloval - mea culpa. ;-)
Ještě bych dodal, že právě u deflace způsobené tím, že produkce rostem rychleji než peněžní zásoba, je tenhle scénář z mnoha důvodů nepravděpodobný.
Btw, mainstremový pohled na deflaci - Paul Krugman:
http://krugman.blogs.nytimes.com/2010/08/02/why-is-deflation-bad
Tibor Mach
Re: Různé druhy deflace
Uživatel Matěj Šuster napsal:Uživatel Jan Macharáček napsal:...
OK, formuloval jsem to chybně, takže to opravuji na:
Jde o situaci, kdy jsou (nominální i reálné) úrokové sazby poměrně nízké (třeba 2% ročně) ... a najednou by začala cenová hladina klesat tempem třeba 7% ročně ... což znamená problém, protože nominální úroková sazba nemůže být negativní. Pokud se rovnovážná reálná úroková míra, která vyrovnává úspory a investice, nezměnila a činí stále 2% ročně, nastává problém, protože při 7% ročním klesání cenové hladiny by to odpovídalo nominální úrokové sazbě mínus 5% ročně.
Ale na tuhle úroveň nominální úrokové sazby nemohou klesnout kvůli "zero bound"; jakmile nominální úrokové sazby klesnou v téhle situaci na nulu, narazí na tohle dno a dále se snížit nemohou ... což znamená, že reálná úroková sazba se v důsledku poklesu cenové hladiny výrazně zvýší: místo toho, aby zůstala na výše zmíněné rovnovážné úrovni 2% ročně, by fakticky vzrostla na 7% ročně (tj. o pět procentních bodů).
Shrnutí:
Předtím - nominální i reálné úrokové sazby 2% ročně, přičemž tahle úroveň úrokových sazeb byla cca rovnovážná.
Nyní: cenová hladina klesá tempem 7% ročně, nominální úroková sazba klesla na nulu, ale reálná úroková sazba se fakticky zvýšila z 2% ročně na 7% ročně (tj. rozdíl ve výší 5 procentních bodů mezi rovnovážnou a skutečnou reálnou úrokovou sazbou).
Tohle je přesně to, co jsem měl na mysli včera, nicméně jsem to špatně formuloval - mea culpa. ;-)
Ještě bych dodal, že právě u deflace způsobené tím, že produkce rostem rychleji než peněžní zásoba, je tenhle scénář z mnoha důvodů nepravděpodobný.
Btw, mainstremový pohled na deflaci - Paul Krugman:
http://krugman.blogs.nytimes.com/2010/08/02/why-is-deflation-bad
Nejsem ekonom, zajímalo by mě co si myslí ostatní (ideální by bylo slyšel dobré argumenty pro i proti), hlavně co se týče těch Krugmanových argumentů:
1. Lidé odkládají spotřebu: Co říká pozorování? Do jaké míry je skutečně tento efekt přítomen? A současně do jaké míry je vyvážen pozitivní stranou téhož - zjednodušeně řečeno "lidé neutrácejí za blbosti", inflace je nežene k rychlým nákupům čehokoliv.
2. Neznamená 2 taky současně, že si lidé méně půjčují na hovadiny a investují peníze rozumněji?
3. Není možné snižovat mzdy? To se mi zdá hodně podivné. Když vidím, že se v průměru snižují ceny všeho a současně mi jinde nabídnou míň, tak asi nedám kvůli snížení mzdy výpověď, i když možná budu trochu remcat.
Přijde mi, že Krugman na to kouká Keynsiánskou optikou "hlavně aby se co nejvíc utrácelo" a už nepátrá po tom za co lidi utrácí a co je k tomu motivuje.
Matěj Šuster
Re: Různé druhy deflace
Uživatel Tibor Mach napsal:
Nejsem ekonom, zajímalo by mě co si myslí ostatní (ideální by bylo slyšel dobré argumenty pro i proti), hlavně co se týče těch Krugmanových argumentů:
1. Lidé odkládají spotřebu: Co říká pozorování? Do jaké míry je skutečně tento efekt přítomen? A současně do jaké míry je vyvážen pozitivní stranou téhož - zjednodušeně řečeno "lidé neutrácejí za blbosti", inflace je nežene k rychlým nákupům čehokoliv.
2. Neznamená 2 taky současně, že si lidé méně půjčují na hovadiny a investují peníze rozumněji?
3. Není možné snižovat mzdy? To se mi zdá hodně podivné. Když vidím, že se v průměru snižují ceny všeho a současně mi jinde nabídnou míň, tak asi nedám kvůli snížení mzdy výpověď, i když možná budu trochu remcat.
Přijde mi, že Krugman na to kouká Keynsiánskou optikou "hlavně aby se co nejvíc utrácelo" a už nepátrá po tom za co lidi utrácí a co je k tomu motivuje.
Mě osobně připadá obava, že by lidé v důsledku očekávaného poklesu obecné cenové hladiny omezovali výdaje na spotřebu (v rozsahu, který by byl kvantitativně významný), protože by předpokládali, že v budoucnu totéž zboží budou moci zakoupit výhodněji, dost absurdní.
A jak už jsem řekl, silně pochybuju, že ti ekonomové, kteří zaujímají konvenční postoj vůči "deflaci", opravdu považují zrovna toto za riziko deflace.
Za prvé, kdyby tohle byl problém, jak je potom z tohoto pohledu vůbec možné, že došlo k tak mohutnému rozmachu výroby osobních počítačů "navzdory tomu", že spotřebitelé (oprávněně) očekávali, že se cena počítačů bude plynule snižovat a jejich kvalita bude růst? ;)
Jako je nepochybně pravdou, že ti, kdo uvažují o nákupu počítače, ale jsou relativně lhostejní, jestli ho budou mít už dnes, anebo až za rok, si ho asi nekoupí, pokud očekávají, že za rok bude tentýž počítač stát o 10% méně ... ale kolik takových lidí asi je?
Tady narážím na to, co píše v podobné souvislosti Joe Salerno:
Thus, for example, a mainframe computer sold for $4.7 million in 1970; today one can purchase a PC that is 20 times faster for less than $1,000 (Cox and Alm 1999a, p. 45) The substantial price deflation in the high-tech industries did not impair and, in fact, facilitated the enormous expansion of profits, productivity and outputs in these industries. This is reflected in the fact that in 1980, computer firms shipped a total of 490,000 PC’s while in 1999 their shipments exceeded 43 million units despite the fact that quality-adjusted prices had declined by over 90 percent in the meantime (Cox and Alm 1999b, p. 22).
“An Austrian Taxonomy of Deflation—With Applications to the U.S.,” The Quarterly Journal of Austrian Economics 6, no. 4 (2003), str. 84
http://mises.org/journals/qjae/pdf/qjae6_4_8.pdf
Pokud je tenhle efekt kvantitativně zanedbatelný dokonce i v těchto případech, tím spíše musí být zcela zanedbatelný v případech historicky existujících dlouhodobějších deflací, kdy šlo o plynulý pokles obecné cenové hladiny řádově ve výši 2-3% ročně.
Např. v USA v letech 1866 až 1897 činilo průměrné tempo poklesu cenové hladiny zhruba 2% ročně (což bylo doprovázeno růstem reálného HNP v průměru 4% ročně). Viz David Beckworth, The Postbellum Deflation and its Lessons for Today (2007), str. 197. http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S1062940807000022
(Btw, k tomuto poklesu cenové hladiny by nedošlo, nebýt tzv. "zločinu z roku 1873", kdy se v rámci nových mincovních regulací přestaly v amerických mincovnách razit stříbrné mince - takže následný návrat ke "kovovému standardu" v roce 1879 fakticky zavedl "zlatý standard" místo předchozího bimetalismu (který v USA existoval před válkou Severu a Jihu).
Tady je ještě navíc opravdu hodně vtipné, pokud někdo tenhle "argument" používá v souvislosti s Japonskem v 90. letech. Už při letmém pohledu na vývoj japonského Indexu spotřebitelských cen je očividné, že to s tou tamější údajnou deflací asi nebude až tak horké; na mě to působí spíš jako relativně stabilní cenová hladina:
http://www.rateinflation.com/consumer-price-index/japan-historical-cpi?start-year=1993&end-year=2013
David Beckworth např. píše:
Between 1995 and 2004, Japan’s economy grew an anemic 1.15 percent per year while its price level declined by 0.04 percent per year.
David Beckworth, Aggregate Supply-Driven Deflation and Its Implications for Macroeconomic Stability, Cato Journal, Vol. 28, No. 3 (Fall 2008), str. 364. http://www.cato.org/sites/cato.org/files/serials/files/cato-journal/2008/11/cj28n3-1.pdf
No, už vidím, jak budou spotřebitelé odkládat nákupy zboží kvůli tomu, že cenová hladina klesá tempem 0,04% ročně. ;-)))
Jako Krugman sice tenhle efekt zmiňuje hned na prvním místě (asi jde holt o jeho keynesiánský instinkt :DD), ale jsem přesvědčen, že kdyby s ním měl člověk příležitost na toto téma promluvit a trochu na něj zatlačil, sám by uznal, že je krajně nepravděpodobné, že by tenhle efekt mohl být v praxi kvantitativně významný. :DD
-
A David Beckworth ostatně ve výše citovaném článku (Aggregate Supply-Driven Deflation and Its Implications for Macroeconomic Stability) tenhle efekt ve výčtu konvenčních argumentů proti deflaci vůbec ani nezmiňuje (str. 365):
"The conventional view of deflation is often justified by noting several important channels through which deflation can adversely affect an economy.
First, given relatively rigid nominal input prices, particularly wages, an unexpected fall in the price level originating from a collapse in aggregate demand will increase real input prices and lower firms’ profit margins. As a result, firms will cut back production and employment levels. The more rigid the nominal input prices, the larger will be the decline in output and employment (Akerlof, Dickens, and Perry 1996; Greenspan 2003).
Second, unanticipated deflation will pull down nominal interest rates and unexpectedly increase real interest rates, further constricting an already weak economy. Moreover, the deflation might drag the nominal federal funds rate down to its lower bound of zero and thereby eliminate the possibility of additional monetary stimulus through the policy rate (DeLong 1999, Svensson 2003).
Third, the financial system will become beset with unplanned increases in real debt burdens and unplanned decreases in collateral values as the deflation-plagued economy deteriorates. Consequently, delinquencies and defaults will increase and the balance sheets of financial institutions will weaken causing financial intermediation to suffer (Bernanke 2002, IMF 2003, Furhrer and Tootell 2003).
Collectively, these events may reinforce each other in a “deflationary spiral” where expectations of more deflation and additional economic weakness lead to a further fall in aggregate demand and a prolonged economic slump (Fuhrer and Sniderman 2000). Thus, unanticipated deflation—the initial negative demand shock—and even anticipated deflation—the deflationary spiral—can have adverse economic effects."
-
Prostě to chce rozlišovat přinejmenším:
1/ deflaci způsobenou růstem agregátní nabídky, a
2/ deflaci způsobenou poklesem / kolapsem agregátní poptávky
A v rámci těchto dvou základních typů deflace je ještě třeba rozlišovat účinky způsobené nepředvídanou deflací a efekty způsobené předvídanou deflací. ;)
Matěj Šuster
Deflace a empirické studie
Plus by mě tedy zajímalo, jak se různí ti Krugmanové, kteří považují deflaci vždy a všude za hrozbu (bez ohledu na její typ), vypořádávají s empirickými studiemi, kt. tuto věc detailně zkoumají. David Beckworth výsledky těchto studií shrnuje (Aggregate Supply-Driven Deflation and Its Implications for Macroeconomic Stability, str. 369-371) takto:Bordo and Redish (2004) using a panel vector autoregression examine Canada and the United States in the late 19th century and find for this period both malign deflation originating from negative aggregate demand shocks and benign deflation arising from positive aggregate supply shocks. Using similar techniques, Bordo, Lane, and Redish (2004: 15) investigate the United States, the United Kingdom, and Germany during the late 19th century and find overall the deflation of this period was “primarily good.” (…) Bordo, Lane, and Redish (2004: 15) conclude that deflation has received a “bad rap” and stress the importance of distinguishing between good and bad deflation.
Using a variety of empirical tests, Borio and Filardo (2004: 9) examine 14 countries across both 19th and 20th centuries and find “no reason to expect that deflations should necessarily be associated with economic weakness.” Rather, the economic “context in which they take place” is important. Consequently, they define three types of deflation: the good, the bad, and the ugly. The first type of deflation they associate with strong economic growth, the second with weak economic growth, and third with a deflationary spiral. They also find the zero bound on the nominal interest rate was rarely reached and never happened in the context of good deflation. Bordo and Filardo (2005), in a similar study, examine 30 countries over the last two centuries and also come up with the good, bad, and ugly types of deflation. They note that during the gold standard era, “deflation was generally of the good variety reflecting positive aggregate supply shocks” (p. 14).
Finally, Atkeson and Kehoe (2004) using a large data set look at 17 countries over the last century and a half and find there is no strong empirical link—other than the 1929–34 period—between deflation and economic depression. They conclude, “The bar has been raised for those who claim that deflation and depression are closely linked” (p. 102).
-
Jde o tyhle studie:
Atkeson, A., and Kehoe, P. (2004) “Deflation and Depression: Is There an Empirical Link?” American Economic Review 94 (2): 99–103.
Bordo M.; Lane, J.; and Redish, A. (2004) “Good versus Bad Deflation: Lessons from the Gold Standard Era.” NBER Working Paper 10329. Cambridge, Mass.: National Bureau of Economic Research.
Bordo, M., and Redish A. (2004) “Is Deflation Depressing? Evidence from the Classical Gold Standard.” In R. Burdekin and P. Siklos (eds.) Deflation: Current and Historical Perspectives. Cambridge: Cambridge University Press.
Bordo, M., and Filardo, A. (2005) “Deflation and Monetary Policy in a Historical Perspective: Remembering the Past or Being Condemned to Repeat It?” Economic Policy 44 (20): 799–844.
Borio, C., and Filardo, A. (2004) “Looking Back at the International Deflation Record.” North American Journal of Economics and Finance 15 (3): 287–311.
Beckworth, D. (2007) “The Postbellum Deflation and Its Lessons for Today.” North American Journal of Economics and Finance 18 (2): 195–214.
-
Atkeson, A., and Kehoe, P. (2004) z American Economic Review podrobně shrnuje Joe Salerno zde:
http://mises.org/daily/1583
Tibor Mach
Re: Deflace a empirické studie
Uživatel Matěj Šuster napsal:Plus by mě tedy zajímalo, jak se různí ti Krugmanové, kteří považují deflaci vždy a všude za hrozbu (bez ohledu na její typ), vypořádávají s empirickými studiemi, kt. tuto věc detailně zkoumají. David Beckworth výsledky těchto studií shrnuje (Aggregate Supply-Driven Deflation and Its Implications for Macroeconomic Stability, str. 369-371) takto:
Bordo and Redish (2004) using a panel vector autoregression examine Canada and the United States in the late 19th century and find for this period both malign deflation originating from negative aggregate demand shocks and benign deflation arising from positive aggregate supply shocks. Using similar techniques, Bordo, Lane, and Redish (2004: 15) investigate the United States, the United Kingdom, and Germany during the late 19th century and find overall the deflation of this period was “primarily good.” (…) Bordo, Lane, and Redish (2004: 15) conclude that deflation has received a “bad rap” and stress the importance of distinguishing between good and bad deflation.
Using a variety of empirical tests, Borio and Filardo (2004: 9) examine 14 countries across both 19th and 20th centuries and find “no reason to expect that deflations should necessarily be associated with economic weakness.” Rather, the economic “context in which they take place” is important. Consequently, they define three types of deflation: the good, the bad, and the ugly. The first type of deflation they associate with strong economic growth, the second with weak economic growth, and third with a deflationary spiral. They also find the zero bound on the nominal interest rate was rarely reached and never happened in the context of good deflation. Bordo and Filardo (2005), in a similar study, examine 30 countries over the last two centuries and also come up with the good, bad, and ugly types of deflation. They note that during the gold standard era, “deflation was generally of the good variety reflecting positive aggregate supply shocks” (p. 14).
Finally, Atkeson and Kehoe (2004) using a large data set look at 17 countries over the last century and a half and find there is no strong empirical link—other than the 1929–34 period—between deflation and economic depression. They conclude, “The bar has been raised for those who claim that deflation and depression are closely linked” (p. 102).
-
Jde o tyhle studie:
Atkeson, A., and Kehoe, P. (2004) “Deflation and Depression: Is There an Empirical Link?” American Economic Review 94 (2): 99–103.
Bordo M.; Lane, J.; and Redish, A. (2004) “Good versus Bad Deflation: Lessons from the Gold Standard Era.” NBER Working Paper 10329. Cambridge, Mass.: National Bureau of Economic Research.
Bordo, M., and Redish A. (2004) “Is Deflation Depressing? Evidence from the Classical Gold Standard.” In R. Burdekin and P. Siklos (eds.) Deflation: Current and Historical Perspectives. Cambridge: Cambridge University Press.
Bordo, M., and Filardo, A. (2005) “Deflation and Monetary Policy in a Historical Perspective: Remembering the Past or Being Condemned to Repeat It?” Economic Policy 44 (20): 799–844.
Borio, C., and Filardo, A. (2004) “Looking Back at the International Deflation Record.” North American Journal of Economics and Finance 15 (3): 287–311.
Beckworth, D. (2007) “The Postbellum Deflation and Its Lessons for Today.” North American Journal of Economics and Finance 18 (2): 195–214.
-
Atkeson, A., and Kehoe, P. (2004) z American Economic Review podrobně shrnuje Joe Salerno zde:
http://mises.org/daily/1583
Díky moc, to je z mého pohledu téměř vyčerpávající odpověď a něco na co se můžu případně v budoucnu odkázat.