11. prosince 2012 14:54:21 | reagovat
JanV
Zdravím po delší době
Čtu si teď skripta o postmoderně a vzpomněl sem si na Vás.V antickém Řecku (před 5. stol. př.n.l.) nejvíce ctili lidské individuum vybavené rozumem. Řekové jsou v naší kultuře tvůrci rozumu (ne náhodou je hlavním řeckým mýtem a vůbec pramýtem naší kultury mýtus o Prométeovi, jenž bohům pro člověka ukradl oheň čili světlo rozumového poznání). Zde má základní význam Sokrates (469 - 399 př.n.l.), který na vrchol lidského fungování klade schopnost rozumu logicky myslet. Proslulý "sokratovský dialog" (metoda kladení otázek) měl za cíl tvoření pojmů a definic, z nichž se posléze vyvinuly platónské ideje. Řecký logos (= pojem; logika - věda o správném myšlení) je ústředním pojmem celé řecké kultury. Trojici psychických složek - cit, myšlení, vůle - jimiž je člověk od přírody vybaven, odpovídaly tři nadosobní "věčné" hodnoty (pojmy): krása, pravda, dobro. Usilovat o tyto hodnoty bylo rozumné a přirozené. Člověk se stával člověkem tím, že vytvářel krásu, hledal pravdu a konal dobro.
jak sem povídal minule, krása pravda a dobro sou konstantní a různorodost v pohledu na ně je jen různá úroveň na žebříku poznání, takže žádnej libertariánskej realativismus dobra, krásy a pravdy :)