Komentáře k článku Život a smrt 4. - Jak stát řeší sebevraždy - pokračování

26. dubna 2018 12:24:19 | reagovat

libertarian

Čítať som prestal po troch riadkoch.

Je absurdné, že na takúto tému sa na takzvanom libertarianskom webe píše tak veľa, strašne veľa slov. PREČO ???
Pre libertariana je ZAKLADOM, PRINCÍPOM , AXIOMOU jeho ideologie vlastníctvo vlastného života a jeho tela.

Libertarian žiada, aby JEDINE ON mohol rozhodovať o sebe. Nakoľko toto je jeho AXIOMA , nepotrebuje ju dokazovať. AXIOMA SA NEDOKAZUJE. Pravdivá je z vlastnej definície.

Neprosíkajme štát o dodržovania axiomy. POŽADUJME ju. Ten, kto prosí, je v pozícii otroka, v pozícii poddaného. A otrokár si otrokov neváži, opovrhuje nimi. Považuje ich za odpad, za užitočný odpad.

27. dubna 2018 00:19:20 | reagovat

Szaszián

Re: Čítať som prestal po troch riadkoch.

1) Je absurdné, že na takúto tému sa na takzvanom libertarianskom webe píše tak veľa, strašne veľa slov. (…) Libertarian žiada, aby JEDINE ON mohol rozhodovať o sebe. Nakoľko toto je jeho AXIOMA , nepotrebuje ju dokazovať. AXIOMA SA NEDOKAZUJE. Pravdivá je z vlastnej definície.

- Když ale někdo axiomatičnost či samozřejmou pravdivost takového tvrzení zpochybňuje, PAK je čas na jeho obhajobu či dokazování. A veškeré psychiatrické zásahy do práv jedince – násilné hospitalizace, soudně nařízená ambulantní léčba, nepříčetnost kvůli duševní nemoci – jsou založeny na POPŘENÍ oné axiomatičnosti.
Jak napsal Szasz: The profession of psychiatry as a medical specialty rests on the idea of insanity as an illness -- epitomized by the individual beset with "irresistible impulses," which transform him from a responsible moral agent into a "mental patient" not responsible for his behavior. That image forms the basis of the insanity defense and much else in our society.
zde: http://www.szasz.com/mises.html

2) Neprosíkajme štát o dodržovania axiomy. POŽADUJME ju. Ten, kto prosí, je v pozícii otroka, v pozícii poddaného. A otrokár si otrokov neváži, opovrhuje nimi. Považuje ich za odpad, za užitočný odpad.

- Tento text je taky boj: intelektuální boj. Špatně není to, že by se Lobelová doprošovala a nebojovala, ale to, že bojuje špatně. Kdyby se se svými námitkami obrátila na jakéhokoliv politika, tak ten by se odvolal na psychiatry; a s psychiatrickými argumenty si Lobelová zjevně poradit neumí.

27. dubna 2018 18:47:29 | reagovat

Veronika Tulef

Re: Čítať som prestal po troch riadkoch.

Budeš ještě dlouho tvrdit, že si někdo s něčím neumí poradit, aniž bys čet články, který teprve vyjdou?

27. dubna 2018 19:06:50 | reagovat

Veronika Tulef

Re: Čítať som prestal po troch riadkoch.

Článek rozhodně nikoho o nic neprosí. Naopak, poukazuje na naprostou odpornost toho co je v mnoha zemích bohužel každodenní realitou. Kdyby to bylo tak jak píšeš, tak si můžou všichni libertariáni říct, že stát je nemorální a tím to hasne, jen pochybuju, že by s takhle omezeným přístupem dokázali kdy něco změnit.

28. dubna 2018 01:43:45 | reagovat

Szaszián

Re: Čítať som prestal po troch riadkoch.

Už ne. Námitku beru: nechal jsem se unést.

Jde o to, že jsem si Vás zaškatulkoval po přečtení první části a vět jako:
V této souvislosti bych chtěla poukázat na dvojí chápání života. V tom prvním je život definovaný pouze existencí v opozici k neexistenci. Jediným cílem státu je udržet člověka za každou cenu naživu, a to bez ohledu na všechno, včetně jeho vlastního názoru na život. Pokud je na život pohlíženo tímto způsobem, je zcela zjevné, že člověk nemůže být definovaný svobodou vůlí, která je zcela jedinečná, ale pouze svojí tělesnou schránkou, která představuje dalšího daňového poplatníka schopného tvořit hodnoty pro systém.

Drtivá většina lidí sice nic o psychiatrii neví, ale "ví", že je to odvětví lékařství, takže je to dobrá věc; a když se v psychiatrii děje něco špatného, tak za tím pochopitelně je zlý stát, který ji zneužívá.
Drtivá většina lidí prostě nechápe – nikdy jí to ani nepřišlo na mysl – že psychiatrie je a vždy byla instituce sociální kontroly, kterou stát využívá. A ne ve smyslu "využívá k nějakému svému účelu", ale ve smyslu, že ji "nechává konat". Protože psychiatrie je nositelka své vlastní ideologie, které politici a úředníci věří stejně jako lid, nebo spíš víc.

28. dubna 2018 13:44:11 | reagovat

Veronika Tulef

K těm duševním nemocím

Ok, já s tím naprosto souhlasím, přesně v tomhle spočívá ten největší průser celého lékařství a jsou to vlády, který rozhodujou o tom co bude považováno za "nemoc" a tím si potom ospravedlní kde co, všetně nestandartních názorů. Jenom je to rozkouskováno na mnoho částí, protože je třeba se k tomu postupně dobrat. Třeba zrovna příští týden tady bude článek, kde by zrona toto mělo být v celkem velký míře rozebraný, jestli tam potom na konci cyklu budou nějaké nejasnoti, ráda si takové připomínky přečtu. Já jenom, že téma psychickejch nemocí rozhodně považuju za sakra velkej problém etatismu a rozhodně to tam bude (neříkám, že nemůže někdo další přijít s něčím co tam ještě chybí). Naprosto rozumím tvému rozhořčení na stát z hlediska toho, jakým způsobem se ohání tzv. "duševníma nemocema" už jenom proto, že já sama zařívám úplně stejné rozhořčení už spoustu let a sere mě to naprosto stejně.

28. dubna 2018 13:51:31 | reagovat

Veronika Tulef

Re: K těm duševním nemocím

Jo a pardon, ve fórech většinou lidem tykám, jenom jsem si všimla, tak se omlouvám těm co vykaj aby to někdo nebral špatně, taky jsem se nechala unést, takže nic ve zlým.

29. dubna 2018 00:39:30 | reagovat

Szaszián

Re: K těm duševním nemocím

…jsou to vlády, který rozhodujou o tom co bude považováno za "nemoc" a tím si potom ospravedlní kde co, všetně nestandartních názorů (…) Naprosto rozumím tvému rozhořčení na stát z hlediska toho, jakým způsobem se ohání tzv. "duševníma nemocema"

- Právě s tímhle "vlády rozhodujou" a "stát se ohání" nemůžu souhlasit.
Vztah stát x psychiatrie je obdoba dřívějšího vztahu stát x církev. Tehdy církev šířila nauku o Bohu řídícím vesmír a biskupech zastupujících ho na Zemi. Tato ideologie se státníkům hodila, protože se mohli taky prohlásit za někoho, kdo prosazuje Boží vůli a řídí stát v souladu s ní, trestá hříšné a odměňuje spravedlivé. Takže křesťanská ideologie se státníkům hodila, ale nebylo to tak, že by státy církve řídily.

Dnes tady máme organizovanou psychiatrii šířící nauku o duševních nemocech způsobujících lidské utrpení a o psychiatrech schopných je vyléčit. Tato ideologie se státníkům hodí, protože financování psychiatrických institucí jim umožňuje kontrolovat obrovské množství nežádoucího lidského chování – které pochopitelně lidem okolo duševně nemocných ztrpčuje život – a vystupovat tak jako někdo, kdo řídí stát vědecky, odstraňuje z populace duševně nemocné a mění je na plnohodnotné členy společnosti. To pochopitelně není pravda (stejně jako nebyla pravda to s těmi králi plnícími vůli Hospodina), ale demokratický stát je, jak víme, obrovský obchod s nadějí.
Takže psychiatrická ideologie se státníkům hodí, ale není to tak, že by státy psychiatrické organizace řídily.

Takže "vlády rozhodujou" není pravdivé; rozhodují psychiatři. A oni vědí, co si můžou dovolit. Žijí v naší společnosti a vědí, jaké chování je lidem protivné a jaké tedy můžou psychiatrizovat. Což se v čase mění. Nejznámější příklad tohoto jsou masturbace a homosexualita, což byly duševní nemoci, a už nejsou. Nebo si vezměme hysterii. To byla před 120 lety velká choroba, závažná a záhadná, kdekdo ji měl, psaly se o ní tlusté knihy. Dnes jako by nebyla. A naopak: Schizofrenie byla "objevena" až v roce 1908. Není žádný důkaz, že by něco takového existovalo někdy předtím. ADHD neexistovalo před 50 lety.
"Stát se ohání" je pravda, ale ohání se tím, co vymysleli psychiatři.

02. května 2018 16:18:02 | reagovat

Veronika Tulef

Re: K těm duševním nemocím

Stát samozřejmě vychází ze zvrácené ideologie psychiatrie a používá její přesvědčení i ke svým zájmům, to celé už je v tom předpokladu zahrnuto, ale je to on, kdo má faktickou moc nad lidma a kdo dává psychiatrii právo nakládat s lidma tak jak s nima nakládá, jejich nechutnosti jim posvěcuje a sám z nich velmi výrazně těží. Jsou to spojené nádoby.

přidat komentář zpět na článek

Mises.cz