2. Jak rozumět nákladům

Jedním z problémů v životě ekonoma je vysvětlování, čím že se živíte. Lidé chápou, že jednou z věcí, které profesor ekonomie dělá, je výuka ekonomie. Ale co to vlastně je? Většina se domnívá, že jde o něco společného s investicemi a finančním manažerstvím. Když jednou v letadle ženě sedící vedle mě řekl, že jsem ekonom, tak mi, jaká ostuda, odpověděla: "Můj muž miluje akciové trhy." Hmm. Neřekl jsem jí, že mimo výhod investování do indexovaných podílových fondů nevím o akciovém trhu téměř nic.

Moje spolusedící by mohla více pochopit ze čtení Alfreda Marshalla, který nazýval ekonomii "studiem lidstva v běžném praktickém životě." O to se snažil Marshall, Adam Smith, Friedrich Hayek i Milton Friedman: pochopit co lidé dělají a odvodit, co to znamená pro celou společnost.

Moje oblíbená definice ekonomie je variantou té Marshallovy. Je od jedné studentky, která ji slyšela od svého učitele: "Ekonomie je studium toho, jak získat od života co nejvíce." Mám tuto definici rád, protože se strefuje přímo do srdce ekonomie - děláme rozhodnutí a nemůže mít vše, co mít chceme. Ekonomie je studiem nekonečných přání a konečných prostředků, studiem omezené volby. To platí pro lidi i vlády, rodiny i národy. Thomas Sowell to řekl nejlépe: "žádná řešení, pouze kompromisy." Aby měl člověk ze života co nejvíc, aby myslel jako ekonom, musí vědět, co obětoval, aby získal něco jiného. To je princip nákladů obětované příležitosti.

Náklady obětované příležitosti jsou to, čeho se musíte vzdát, abyste dosáhli něčeho jiného.

Co může být více zřejmé? Když něco chcete, musíte se něčeho vzdát. Avšak myšlenka nákladů obětované příležitosti je trochu důvtipnější, než se na první pohled zdá. Podívejme se na ni trochu blíž.

Milton Friedman říkával, že ekonomie je jednoduchá. Vše, co si musíte zapamatovat, je klesající tvar poptávky a že nic není zadarmo. Složité je pouze aplikovat tyto dvě jednoduché myšlenky. Když Friedman říkal, že nic není zadarmo, myslel tím, že vše nese nějaký náklad. Vemte si onen pověstný oběd zadarmo, který Friedman proslavil tím, že zpochybnil jeho existenci. Předpokládejte, že jsem vás pozval na oběd a platím - slíbil jsem to a sliby plním. Takže je zadarmo, ne? Nikoliv, odpoví ekonom.

Ekonom: Nejsou zde žádné peněžní náklady. Dnes. Ale existuje očekávání, že mi tuto pozornost vrátíte a pozvete mě někdy v budoucnu na oběd.

Vy (věřící v oběd zdarma): Ale to jste si neuvědomil, že nejsem tak hodný člověk. Nehodlám nic vracet a platit budete jen vy. Dnešní obě je zadarmo.

Ekonom: Nikoliv. I když neplánujete nic opětovat, pocit viny je mnohem dražší.

Vy: Ale vy si neuvědomujete, jak moc zlý jsem člověk. Nemám žádné svědomí. Takže si vezmu svůj oběd zdarma.

Ekonom: Opět, nikoliv. Musíte mě poslouchat, zatímco obědváme.

Vy: Nebudu poslouchat. Chystám se snít o nadcházející dovolené. Budu pouze předstírat, že dávám pozor.

Ekonom: Pořád není oběd zadarmo. Nákladem na oběd se mnou, i v případě že platím, i když neplánujete mi laskavost vracet a i když budete ignorovat vše, co budu vyprávět, je uspokojení z činnosti, kterou byste býval mohl dělat. Cokoliv jste obětoval kvůli našemu obědu. Nejen peníze. Nejen čas. Ale potěšení z toho, co byste byl býval mohl dělat.

Takže jeden z klíčů jak myslet ekonomicky je vždy pamatovat na to, že všechno má své náklady. Možná to je důvodem, proč mají ekonomové méně přátel než by mohli mít. Lidé mají někdy velmi rádi naivní pocit, že je něco zadarmo. Líbí se nám myšlenka smlouvání. Nechceme slyšet o skrytých nebo nezřejmých nákladech. Přemítání nad obětovanými příležitostmi, nad volbami, které jsme neučinili, může vést k lítosti. Zvolit tuto vysokou školu znamená, že nemůžete jít na jinou. Vzít si jednu osobu znamená, že si neberete druhou osobu. Volba tohoto dezertu (obvykle) znamená, že se vzdáte tamtoho dezertu. Občas lidé chtějí sníst zákusek, aniž by jim někdo připomínal, že obětovali jiný neobyčejný kus koláče.

To je vše pravda. Ale pokud chcete od života co nejvíc, musíte počítat i s náklady obětované příležitosti, s obětovanými alternativami. Je lepší dělat dobrá rozhodnutí a učit se, jak s nimi žít, než dělat špatná rozhodnutí v blažené nevědomosti vedoucí ke zkáze. Zde jsou některé příklady, kdy vám náklady obětované příležitosti pomůžou získat od života co nejvíc.

Skutečná cena studia vysoké školy

Jaká je cena studia na vysoké škole? Zřejmou cenou je školné. Jídlo a ubytování nikoliv, protože ty byste museli platit tak nebo tak. Avšak náklady obětované příležitosti představují ušlou mzdu ze zaměstnání, kterou byste bývali mohli mít, kdybyste nešli studovat. To je i jedním z důvodů, proč studujeme v mládí, když nemáme žádné pracovní zkušenosti - naše mzdy jsou relativně nízké, takže obětované výnosy při studiu jsou nižší.

Výnos z vašich investic

Ekonomové o akciovém trhu něco ví. Když mi řeknete, že máte skvělé výnosy z investic, musím vědět, s čím to srovnáváte. Manažer podílových fondů, který vydělal na investicích za poslední rok 12% má nejspíše nečekaný úspěch. Avšak podílové fondy zaindexované k S&P 500 vydělaly přes 15%. Pokud mají oba fondy podobnou úroveň rizika, náš manažer prodělal 3%. Obdobně držení majetku ve formě hotovosti znamená obětování možnosti ho investovat. Obětované náklady hotovosti jsou zisky z možných investic.

Vlastnictví domu a jeho úpravy

Realitní makléři vám rádi říkají, že dům je skvělá investice. Dům se zhodnocuje a vy v něm bydlíte. Někdy je obojí pravda. Ale zhodnocování domu není dostatečné, aby šlo o dobrou investici (nebo o důvod ke koupi obzvlášť velkého domu, protože pokud se investice zhodnocuje, je lepší mít hodně zainvestováno). Majitelé domů se rádi kochají nad rozdílem mezi nákupní cenou a tím, za kolik dům prodali. Když si počítají zisk, výjimečně vynechají přímé peněžní náklady - opravy, daně či poplatky právníkům, realitním makléřům a státním organizacím. Ale neznám žádného pyšného prodejce domu v Bostonu, Washingtonu či L.A., který by započítal ušlé investiční příležitosti zálohy a hypotečních splátek.

Obdobně vám realitní makléři (a developeři) rádi řeknou, že renovace kuchyně je dobrý nápad, protože dostanete peníze zpět ve formě vyšší ceny, až budete dům prodávat. Kuchyně zdarma! A mezitím můžete novou kuchyni užívat. Tato logika je v pořádku do té doby, dokud máte užitek z užívání kuchyně dostatečně vysoký, že vám vykompenzuje náklady přetavení peněz do formy kuchyňské linky a zisku, kterého jste s těmito penězi mohli někde jinde dosáhnout.

Jeden aspekt vlastnictví domu a nákladů obětované příležitosti je obzvláště ošidný. Předpokládejme, že se hodnota vašeho domu zvyšuje. Můžete ho prodat a přestěhovat se do menšího nebo do domu v jiné čtvrti. Ale vy jste se rozhodli zůstat. Zvýšená cena vašeho domu znamená, že se vám zvýšily náklady na bydlení v něm. Avšak tento růst nákladů, nákladů obětované příležitosti, spíše než přímých nákladů z vaši kapsy, neznamená, že se máte hůř. Ve skutečnosti je to znak toho, že se máte lépe - vaše aktivum se zhodnocuje a vaše bohatství roste, alespoň do té doby, dokud zhodnocování pokračuje. Náklady obětované příležitosti se liší od toho, co obecně považujeme za náklady, tedy od peněžních plateb. Náklady obětované příležitosti vedou racionální rozhodování. Zvýšení nákladů neznamená, že se máte nutně hůř, než jste se měli před jejich zvýšením.

Utopené náklady jsou utopené, historické náklady jsou historií

Náklady obětované příležitosti jsou konceptem který hledí dopředu. Když se mi porouchá auto a nechám ho opravit, načež se mi porouchá opět, rozhodnutí o druhé opravě je nezávislé na nákladech první opravy. Je iracionální uvažovat způsobem, že auto musím nechat opravit, protože jsem do auta nacpal tolik peněz - že pokud ho neopravím, příjdu o všechny peníze, které mě to auto dosud stálo. O peníze z první opravy jsem již přišel. Nyní bych se měl pouze ptát, zdali druhá oprava za to stojí či ne.

Irelevance historických nákladů jsou obdobným argumentem, jako utopené náklady. To, co prodávající zaplatil za dům před dvaceti lety má jen malý efekt na jeho současnou tržní cenu. Stěžovat si, že prodávající si účtuje nesrovnatelně vyšší cenu, než za jakou dům koupil, pouze dokládá, že budete mít problém sehnat někoho, kdo by vám prodal dům dle vašich standardů a za cenu, jakou považujete za férovou. Na druhé straně, vysvětlovat možnému kupci v době propadu trhu s nemovitostmi, že vaše cena je vysoká, protože jste přeci za dům kdysi hodně zaplatili a bylo by férové, abyste dostali tyto peníze s nějakým ziskem zpět, není úplně nejlepší strategie, jak takový dům prodat. Tržní ceny nezajímá historie.

Relevantnější než historické náklady jsou náklady reprodukční. Pokud vám dá váš přítel jako svatební dar obraz do Van Gogha a za několik let u vás opilá návštěva na večeři ztratí rovnováhu a prořízne nožem plátno, neměl by vám host říct, ať si z toho nic neděláte, přotože, konec konců, to byl dar a vy jste za něj nic neplatili.

Soběstačnost a závislost na druhých

Možná nejdůležitější aplikace nákladů obětované příležitosti je rozhodování se mezi vykonáním práce vlastním úsilím nebo najmutím někoho jiného. Dělat věci sám je často levnější a může to být zábava. Ale nákladem takové práce je hodnota jiných věcí, které by člověk během té doby mohl dělat. Mezi jiné věci může patřit částečný úvazek nebo poskytování konzultací, takže ve skutečnosti obětujete peníze. Tudíž dělat věci sám může vyjít peněžně draho. Čas strávený vymalováním domu je časem, který nemůžete strávit čtením svým dětem, s manželem nebo vypomáháním v místní organizaci pro pomoc bezdomovcům.

Konec konců, všechno blížící se skutečné soběstačnosti je cesta k chudobě. Skutečný udělej-si-sám si může sám vyměnit olej, upéct chléb a vyrobit poličku ve sklepní dílně. Ale nevytvrdí vlastní ocel a nenavrhne si automobil. Nevypěstuje si vlastní obilí a nesemele si vlasní mouku. Nepokácí strom a neohobluje dřevo na onu poličku. A i kdyby to udělala, koupí si pilu. Sám si ji nevyrobí.

Soustředím se na velmi malé skupiny dovedností, prodej těchto dovedností na trhu a spolehání se na dovednosti ostatních lidí vytváří to, čemu říkáme specializace. Specializujeme se, protože náklady soběstačnosti jsou vysoké.

Ze všech omezení, kterým čelíme, jsou omezení 24 hodin za den a konečného života těmi, kterým nelze uniknout. Získat ze života co nejvíc znamená užívat tento vzácný čas rozumně. Používat tento čas vzácně znamená chápat náklady obětované příležitosti a využívat je.