14.7. - Turgot - Vliv

Jeden z nejzářnějších příkladů nespravedlnosti v historiografii ekonomického myšlení je zacházení, kterého se dočkala Turgotova brilantní analýza kapitálu a úroku u slavného zakladatele rakouské teorie kapitálu a úroku Eugena von Böhm-Bawerka. V osmdesátých letech 19. století začal v prvním vydání díla Kapitál a úrok Böhm-Bawerk cestu k vlastní teorii studiem a vyvracením dřívějších, konkurenčních teorií. Naneštěstí se Turgot nedočkal uznání jako předchůdce a průkopník rakouské teorie, naopak Böhm-Bawerk tohoto Francouze stroze odmítnul jako pouhého fyziokratického naivního teoretika stavícího na teorii produktivní půdy („fruktifikace“).  Tato nespravedlnost vůči Turgotovi je ještě větší ve světle současného poznání, že Böhm-Bawerk ve svém prvním hodnocení Turgotovy teorie úroku ve stále nevydané seminární práci z roku 1876 odhaluje ohromný vliv Turgotových názorů na své pozdější myšlenky. Musíme asi uzavřít, že i v tomto případě, jako i u jiných autorů, u Böhm-Bawerka převážila potřeba zdání originality a ničení všech předchůdců před požadavkem na pravdu a spravedlnost. [1]

Ve světle Böhm-Bawerkova špatného zacházení zahřeje srdce vidět Schumpeterovo ocenění Turgotova velkého příspěvku ekonomii. Schumpeter se zaměřil téměř výhradně na Ohlédnutí a prohlásil, že jeho teorie tvorby cen je „téměř bezchybná a kromě explicitní formulace mezního principu na dohled teorii Böhm-Bawerka“. Jeho teorie úspor, investic a kapitálu je „první vážnou analýzou těchto fenoménů“ a „ukázala se být téměř nepochopitelně robustní. Lze pochybovat, že se přes ni dostal Alfred Marshall, J. S. Mill s jistotou nikoliv. Böhm-Bawerk bezpochyby přidal k teorii další větev, avšak silně se podepsal pod Turgotovy myšlenky.“ Turgotova teorie úroku „není jen zdaleka nejlepší výkon… osmnáctého století, ale zjevně zastínila většinu velkých myslitelů posledních dekád století devatenáctého.“ Sečteno podtrženo:

„Není troufalé tvrdit, že analytické ekonomii trvalo století dostat se tam, kde by byla dvacet let po vydání Turgotova pojednání, pokud by bylo správně pochopeno a vstřebáno pozornými ekonomy.“ [2]

Turgotův vliv na pozdější ekonomické myšlení byl značně omezený, pravděpodobně zejména kvůli tomu, že byly jeho spisy nespravedlivě diskreditovány pozdějšími generacemi kvůli spolupráci s fyziokraty a všudypřítomným mýtem, že Adam Smith založil ekonomii. A ti ekonomové devatenáctého století, kteří Turgota četli, nedokázali uchopit význam jeho teorie kapitálu, úroku a výroby. Přestože Adam Smith, jehož závěry byly mimo širokého laissez-faire přístupu velmi odlišné, znal Turgota osobně a jeho Ohlédnutí četl, vliv na něj byl minimální. Ricardo byl typicky bezohledný a nechápavý a Turgota obdivoval pouze pro jeho nevděčnou roli liberálního reformátora. James Mill měl podobnou reakci. Malthus obdivoval Turgotův pohled na hodnotu, avšak jediný vážný vliv Turgota v Anglii lze nalézt u velkého mistra subjektivní teorie užitku Samuela Baileyho. Přestože je vliv na Baileyho zjevný, on sám naneštěstí na Turgota ve svém díle neodkazuje, a tak tradice užitku v Británii nemohla objevit svého přeborníka.

Pouze Francouz a zapřisáhlý smithovec J. B. Say, na kterého měl Turgot největší vliv, zejména na jeho subjektivní teorii užitku a do jisté míry i na teorii kapitálu a úroku. Say byl skutečným dědicem francouzského laissez-faire, proto-Rakušanem tradice osmnáctého století. Naneštěstí byly jeho odkazy na Turgota menší než jeho vliv a úklony Smithovi velmi přehnané, což bylo pravděpodobně odrazem Sayovy neochoty, charakteristické pro porevoluční Francii, identifikovat se blízce se zastáncem absolutistické monarchie a zemědělsky zaměřenými fyziokraty, mezi které byl Turgot naneštěstí v očích většiny informovaných Francouzů soustředěn. A tak se vše ritualisticky obrátilo směrem ke Smithovi.

[1] Článek napsaný pro seminář Karla Kniese v Heidelbergu byl prezentován Rakušanovi F. A. Hayekovi vdovou po Böhm-Bawerkovi v roce 1922 nebo 1923. Viz P. D. Groenewegen (ed.) The Economics of A. R. J. Turgot (The Hague: Martinus Nijhoff, 1977), stránky xxix-xxx. Pro Bawerkovo odmítnutí Turgota viz Eugen von Böhm-Bawerk, Capital and Interest (South Holland, Ill.: Libertarian Press, 1959), I, stránky 39-45. Pro obhajobu Turgota proti Bawerkovi od amerického Rakušana Franka Fettera viz Frank A. Fetter, Capital, Interest, and Rent: Essays in the Theory of Distribution, v ed. M. Rothbard (Kansas City: Sheed Andrews and McMeel, 1977), stránky 24-26. Pro další pojednání o Turgotově teorii úroku viz Groenewegen 'A Reinterpretation of Turgot's Theory of Capital and Interest', Economic Journal, 81 (June 1971), stránky 327-328, 333, 339-340. Pro Schumpetera v otázce Bawerkova špatného zacházení s Turgotem viz J. A. Schumpeter, History of Economic Analysis (New York, Oxford University Press, 1954), str. 332n. K Marshall-Wicksell-Cassel kontroverzi nad Bawerkovým zacházením s teorií úroku Turgota viz Peter D. Groenewegen, 'Turgot's Place in the History of Economic Thought: A Bicentenary Estimate', History of Political Economy, 15 (Winter 1983), stránky 611-615.
[2] J. A. Schumpeter, History of Economic Analysis (New York, Oxford University Press, 1954), stránky 249 a 325.