15.3. - Skotské osvícenství - Skotské osvícenství a presbyteriánství

Osvícenství bylo obecně evropským hnutím osmnáctého století, které zdůrazňovalo sílu lidského rozumu v hledání pravdy. Obecně se věnovalo přirozenému právu a přirozeným zákonům, přestože v pozdější části začalo sklouzávat do utilitarianismu. Přestože byla scholastika s důrazem na přirozená práva a přirozené zákony slučitelná, obecně byla odmítána a hanobena spolu s blízkostí k náboženství jako neakademická „pověra“. Osvícenečtí myslitelé obvykle tíhli k odmítání náboženství, k útokům na křesťanskou církev a k přijímání skepticismu, deismu či dokonce ateismu.

V této atmosféře upadající křesťanské víry a křesťanských hodnot je pozoruhodné, že mělo skotské osvícenectví velmi blízký vztah s presbyteriánskou církví. Jak se to stalo? Jak se mohla pod vlivem aegis Johna Knoxe v šestnáctém století horlivá a militantní skotská církev stát natolik umírněnou, že přijala osvícenství, tj. přirozené právo, rozum a latitudinální nebo snad skeptické křesťanství?

Odpovědí je, že ve dvou stoletích po Johnu Knoxovi ve Skotsku tvrdá kalvinistická víra oslabila. Zejména po roce 1752, kdy byla mocná skupina umírněných presbyteriánských duchovních schopna převzít nadvládu na Skotskou církví, ustavenou po sjednocení Skotska a Anglie v roce 1707, která byla založená britskou korunou jako Anglická církev, přestože byla spíše než anglikánská presbyteriánská. Ostře proti umírněným stáli evangelíci, tedy církev věrná základům kalvinistické víry. Dobře sdružovaní a velmi vzdělaní umírnění byli silní v nížinách kolem Edingburghu a Glasgow a na východním pobřeží až k Aberdeenu a dokázali po padesátých letech osmnáctého století utvořit dominantní mocenskou elitu ve Skotské církvi, přestože mezi duchovními představovali menšinu.

Umírnění ztělesňovali mírné a latitudinální myšlenky a byli blízce spjati s intelektuály v Edinburghu a Glasgow, kteří stáli za osvícenstvím ve Skotsku. Taktika byla většinou plánována na setkáních v edinburských tavernách. Dominantní postavou mezi umírněnými byl reverend William Robertson (1721-1793), ustavičný řečník a neúnavný organizátor, jenž umírněné vedl od jejich vzniku v roce 1752 a stal se prostředníkem, tedy hlavou, valného shromáždění Skotské církve mezi roky 1766 a 1780. V roce 1762 se k tomu Robertson stal ředitelem univerzity v Edinburghu a jeho vůdčí a organizátorské schopnosti vynesly Edinburgh na přední místa mezi evropskými univerzitami. Robertson byl také zakladatelem a hlavním vůdcem různých učených společností, kde se scházely každý týden nad diskuzemi, články a pro setkání samotná přední osobnosti skotského osvícenství, včetně univerzitních profesorů, právníků a předních postav umírněných duchovních.

A tak tedy Robertson v roce 1750 založil Vybranou společnost edinburskou. Vybraná společnost byla během padesátých let osmnáctého století prominentním týdenním setkáním takových univerzitních postav, jako byl Robertson, David Hume, Adam Ferguson nebo Adam Smith, klasických liberálů, jako byl Henry Home (lord Kames) nebo Alexander Wedderburn (pozdější lord kancléř Velké Británie) a mladých ale prominentních umírněných duchovních, jako byl Robertson, Aleaxander („Jupiter“) Carlyle, Robert Wallace, Hugh Blair, John Home nebo John Jardine. Carlyle byl charismatický, ale těžký piják, ostatně jako mnoho umírněných duchovních té doby. Wallace měl na starosti Skotskou církev a byl královským kaplanem. Wallace ve svých osobních spisech podporoval nezákonný sex téměř až na hranici promiskuity, přičemž okamžitě varoval, že taková aktivita musí zůstat skrytá. Blair byl vedle svých duchovních aktivit profesorem rétoriky na univerzitě v Edinburghu. Jardine byl schopným politikem a jeho dcera si vzala syna lorda Kamese, jenž byl sám bratrancem Davida Huma. John Home byl umírněný duchovní a tajemník lorda Buta, blízkého přítele Davida Huma. Zároveň byl autorem her, což byla sama o sobě pro ponuré a fundamentalistické evangelíky velmi podezřelá aktivita. Home sám napsal v roce 1756 hru Douglas, ve které si zahráli mnozí vrcholní představitelé osvícenství, včetně rev. Robertsona, Alexandera Carlyla, Davida Huma, Hugha Blaira a rev. Adama Fergusona, profesora mravní filozofie na Edinburské univerzitě.

Volnější názory umírněných byly pod neustálým útokem evangelických sil. Častými cíli byl lord Kames a zejména filozof David Hume, jenž byl téměř exkomunikován ze Skotské církve za kacířství, kdyby nebyl zachráněn svými mocnými umírněnými přáteli. Ani tyto umírněné univerzitní kontakty mu však nedokázaly zajistit žádné místo na skotské univerzitě. Až tak velké bylo nepřátelství ze strany presbyteriánských evangelíků.

Mělo by zaznít, že jedním z klíčových vůdců umírněné strany nebyl nikdo jiný, než Francis Hutcheson. Osvícenští intelektuálové, filozofové a ekonomové Skotska v osmnáctém století tak byli v blízkém spojení s bohatstvím a institucionálním zázemím umírněného křídla Skotské církve.

Hutcheson, Hume a Smith byli jen stěží ortodoxními kalvinisty, avšak byli oddanými presbyteriány svého vlastního druhu. Jejich racionalismus a teologická volnost tak byly nakonec stejně čas od času ovlivněny tvrdými presbyteriánskými hodnotami.