Dějiny 8.5. - François du Noyer a jeho velkolepé selhání

Mises.cz: 19. září 2013, Murray N. Rothbard (přidal Dominik Stroukal), komentářů: 1

[Tento článek je kapitolou knihy Murrayho N. Rothbarda „Ekonomické myšlení před Adamem Smithem: Dějiny ekonomického myšlení pohledem Rakouské školy“. Všechny dosud vydané kapitoly naleznete v sekci Literatura.]

François du Noyer, sieur de Saint-Martin, měl sen. Byla to velkolepá vize budoucnosti. Všude kolem něj a ve všech velkých národech západu vznikaly v raném sedmnáctém století rukou státu monopolní společnosti. Tak proč bychom to nemohli dotáhnout do konce, ptal se du Noyer. Když jsou monopolní společnosti dobré u specifických produktů či ve speciálních oblastech obchodu, proč nejít ještě o krok dále? Proč nemít jednu velkou společnost, jeden gigantický monopol prakticky na všechno?

Král Jindčich IV. se zájmem du Noyerovým návrhům naslouchal. Koneckonců šlo jen o logické důsledky učení a myšlenek, které byly všude kolem. Avšak du Noyer svůj plán rozpracoval do detailů a představil ho státní radě až v roce 1613. Mělo jít o enormní, prakticky všeobsažnou společnost nazvanou Francouzská královská společnost Božího hrobu v Jeruzalémě. Společnost řízená pochopitelně samotným du Noyerem měla mít buď výsadní monopol, nebo právo regulovat všechny ostatní firmy v prakticky jakémkoliv obchodu. Tak měla Královská společnost vyrábět látky a regulovat všechny ostatní výrobny a přípravy všech druhů látek, kontrolovat všechny oblasti výroby vína a všechny kupce a hotely kupující víno by museli investovat do společnosti určitou sumu za nízký fixní výnos, vlastnit čtyři výsadní pařížské veletrhy ročně, mít monopol na veškerou veřejnou dopravu, kontrolovat veškeré francouzské doly, získat zdarma různé neužívané královské pozemky a opuštěné lomy, kopat kanály, stavět mlýny, mít monopol na prodej hracích karet, vyrábět munici, půjčovat si a vypůjčovat peníze a dělat množství dalších aktivit. Navíc du Noyer požadoval pro Královskou společnost od koruny výjimečnou moc:

• Měla by mít právo zatýkat žebráky a tuláky a převážet je do francouzských kolonií, které by dle všeho měla řídit
• Všichni odsouzení zločinci by měli být pro společnost přesunuti k nucené práci v koloniích
• Jakákoliv zkrachovalá firma, která zachránila při krachu nějaké peníze, by musela tyto peníze investovat do společnosti
• Všichni vyhnanci z Francie by se mohli vrátit, pokud by společnosti sloužili nebo jí platili
• Všichni obchodující v oblasti vyšší než jaká jim přísluší dle postavení či privilegií, by se museli ke společnosti přidat
• Veškeré obchodní dokumenty jakéhokoliv typu by musely být na papíru orazítkovaném a prodávaném společností

Státní rada byla du Noyerovou vizí ohromena a nařídila projekt prozkoumat. Následujícího roku 1614 byl plán na zřízení Královské společnosti schválen francouzskými generálními stavy a s chválou se připojili různí generálové, admirálové a další vysocí úředníci. Du Noyer dosáhl vrcholu svého vlivu když věnoval starému Laffemasovi místo vrchního kontrolora obchodu. Zdálo se, že se grandiózní plán na zřízení Královské společnosti vážně uskuteční. Du Noyer rozebral svůj plán v pamfletu, který roku 1615 představil králi.

Král, respektive regentka Marie Medicejská, byl ohromen a roku 1616 znovu založil starou Obchodní komisi, dříve vedenou Laffemasem, s instrukcemi k detailnímu studiu du Noyerova projektu. Komise se sešla a následující rok plán schválila a naléhala, aby všechny osoby spojené s obchodem povinně investovaly své peníze výhradně do společnosti. Ve zkratce měla Královská společnost být monopolem, který ukončí činnost všech ostatních. Spokojený du Noyer mezitím sledoval své oslavované dílo blízko rozkvětu a vydal delší pamflet o plánu na svou jednu velkou francouzskou společnost. Stejně jako král sám měla být Královská společnost jedinečná a všudypřítomná a její kapitál měl plynout jak ze soukromých, tak z královských zdrojů.

Projekt Královské společnosti se nezadržitelně řítil kupředu, když mu státní rada udělila povolení v roce 1618 a poté opět v roce 1620 a když mu své vroucí požehnání udělil i sám král Ludvík XIII. Na začátku roku 1621 veřejní vyvolávači po celé Paříži oznamovali radostnou novinu, že byla založena Královská společnost a přijímá investice.

Problémem však byly peníze. Nikdo nechtěl dát novému podniku peníze ani zástavu, jakkoliv velkolepý a privilegovaný se zdál být. Král naléhal na každé město ve Francii, aby se přidalo, avšak města si udržovala vzdálenost a spílala, že nemají žádné prostředky. V nouzi zúžil vrchní kontrolor obchodu du Noyer záběr královské společnosti tak, aby se koncentrovala pouze na obchod s Východní Indií a dalšími zámořskými oblastmi. Nakonec du Noyer zaměřil kapitál své milované společnosti ještě úžeji pouze na Paříž a Bretaň. Avšak ukázalo se, že ani Bretonci neměli zájem.

Du Noyerův plán byl zastaven v roce 1624 s příchodem ministerského předsedy kardinála Richelieu k moci. Avšak o čtyři roky později se projekt naposledy vzchopil. Král naléhal na Obchodní komisi, aby jednala, a v roce 1629 opět plán schválila, protentokrát však k velkolepým právům přidala právo uzavírat mezinárodní úmluvy a ustavovat ostrovní kolonie pro bezcelní obchod.

Po téměř třech desetiletích plánování a lobování nyní potřeboval du Noyer pouze jediný podpis krále Ludvíka, aby se jeho hypertrofovaná vize uskutečnila. Avšak z nějakého důvodu královský podpis nikdy nepřišel. Nikdo vůbec neví, proč. Možná mocný Richelieu nechtěl schválit plán svého rivala. Nebo byl možná král ze stárnoucího monomaniaka a jeho neúnavného nadšení unavený. Každopádně opakované prosby a neustálé naléhání dopadlo na neúrodnou půdu. Královská společnost byla mrtvá, byla narozena mrtvá a prohra starého du Noyera byla ziskem pro francouzskou veřejnost.