12.8. Richard Cantillon - Mezinárodní peněžní relace

Jednou z nejzajímavějších – a pro historiky zjevně nejpřitažlivějších – částí Cantillonovy obsáhlé peněžní teorie byla jeho průkopnická analýza tendence k mezinárodní peněžní rovnováze, tedy cenový mechanismus toků drahých kovů, jenž byl obecně přisuzován pozdějším spisům Davida Huma.

Cantillon aplikoval svou „mikroanalýzu“ změn peněžní zásoby uvnitř země na změny v distribuci peněz mezi zeměmi. Po dvě století obhajovali merkantilističtí autoři a státníci v Evropě navyšování zásob drahých kovů v zemi za účelem budování mocného státu, přičemž si byli stále více jistí, že bez zlatých či stříbrných dolů mohou navýšit množství peněž pouze přebytkem obchodní bilance. Merkantilistům bylo jasné, že nejde o politiku pro všechny, jelikož k přebytku obchodní bilance jedněch států musí některé státy vykazovat „negativní“ obchodní bilanci. V této nerovnovážné situaci jsou všechny národy proti všem, jelikož se všichni snaží získat na úkor ostatních, zejména restrikcemi a válkami. Avšak v pozadí byl další problém; jelikož většina autorů alespoň trochu znala „kvantitativní teorii“ či teorii hodnoty peněz na základě nabídky a poptávky, vznikla vnitřní kontradikce. Protože pokud národ A dokáže dosáhnout přebytku obchodní bilance a akumuluje drahé kovy, nárůst jejich množství zvýší v zemi A ceny, což sníží konkurenceschopnost výrobků země A na světových trzích a ukončí přebytek obchodní bilance.

Nikdo si nebyl tohoto problému peněz a mezinárodních plateb více vědom než Cantillon. Upozornil, že drahý kov lze získat pouze vytěžením rudy nebo skrze dotace, války, „neviditelné“ platby, půjčky či přebytek obchodní bilance s ostatními zeměmi. Avšak poté Cantillon analyzoval tento proces a tvrdil, že buď vlastníci dolů nebo vývozci peníze utratí či zapůjčí. Část výdajů z nových peněz bude jistě utracena v zahraničí a navíc zvýšený objem peněz zvýší domácí ceny, což učiní domácí zboží méně konkurenceschopné. Vývoz se sníží a dovoz levnějšího zahraničního zboží se navýší, načež bude zlato odtékat ze země a začne tím snižovat přebytek obchodní bilance.

Tím Cantillon vypracoval mezinárodní peněžní teorii propojenou se svou vlastní peněžní analýzou jedné země a byl prvním, kdo přišel s teorií mezinárodní peněžní rovnováhy. Trh dokáže alespoň v dlouhém období ničit vládní pokusy o zásahy do obchodní bilance a snahy o její přebytek. Mělo by být poznamenáno, že Cantillonova analýza obsahovala základy obou částí procesu dosahování rovnováhy skrze cenový mechanismus drahých kovů – utrácení nových peněžních zůstatků navyšuje ceny a navýšení domácích cen způsobené vyšší peněžní nabídkou, které zvyšuje dovoz.

Richard Cantillon pochopil obrovský vnitřní rozpor merkantilismu – navyšování množství drahých kovů zvyšuje ceny a tím ničí přebytek obchodní bilance, která tento kov přináší. Avšak neuspokojivě unikal z tohoto problému radou králi, aby hromadil velkou část nových kovů tak, aby nezvyšovaly ceny. Neuspokojivě, protože peníze se stejně jednou utratí, takže se ceny zvýší, ať chcete nebo ne.

Profesor Salerno však přišel ve svém chvalozpěvu na Cantillona z důležitou poznámkou, když upozornil, že by měl být nazýván pouze teoretikem „částečné rovnováhy“, jelikož nepředstavil uspokojivý obraz toho, jak by měla rovnováha vypadat, a nemyslel si, že světová ekonomika směřuje k rovnováze. Cantillon tak ve výsledku nepředstavil teorii mezinárodního distribuce zlata a stříbra v rovnováze. [1] Neviděl ekonomiku směřující k rovnováze, ale spíše ji považoval za nekonečný cyklus nerovnováh.

[1] Salerno upozorňuje, že alespoň v tomto ohledu byl Cantillonův pamflet slabší než zapomenutý pamflet neznámého anglického autora Isaaca Gervaise Systém a teorie světového obchodu (1720). Gervaise vypracoval proces dosahování rovnováhy a byl prvním, kdo upozornil, že v této rovnováze budou, jelikož pevně věřil, že k rovnováze svět směřuje, kovy distribuovány dle mezinárodní poptávky po nich. Tato poptávka v sobě nese produktivní aktivity každého národa. Gervaisův pamflet zůstal bez povšimnutí, dokud ho znovu neobjevil profesor Jacob Viner v polovině dvacátého století. Isaac Gervaise, The System or Theory of the Trade of the World, ed. J.M. Letiche (Baltimore: Johns Hopkins University Press, 1954).

Cantillon byl však ve skutečnosti dále než Gervaise, který představoval agregátní, makroekonomický přístup, zatímco Cantillon byl průkopníkem mikroekonomické analýzy.